Archiv rubriky: Názory

Kdy přijde lepší doba pro stavbu nových dálnic?

Kvalitní dálniční síť je pro region požehnáním. Dobré spojení přináší nemalé časové i materiální úspory, podporuje rozvoj území a je šetrnější k životnímu prostředí. Dálnice potřebujeme a měli bychom je stavět. Problémem je, že v Čechách se v přepočtu na cenu pracovní síly staví vůbec nejdražší dálnice v Evropě. Současně v hodnocení korupce patříme k zemím pod evropským průměrem. A v takovém prostředí je stavba nové dopravní infrastruktury víc než problematická.

Vždycky to totiž dopadá stejně. Před volbami se slíbí dálnice a sem tam se i nějaký ten nový úsek otevře. Jenže zpravidla bývá nekvalitně postavený, spolyká neúměrné náklady a navíc je zprovozněn se zpožděním až několika let. Není výjimkou, že se nové kilometry vzápětí musí opravovat. Nevzpomínám si například, že by někdy byly najednou v plném provozu všechny úseky naší D3.

Pokračování textu Kdy přijde lepší doba pro stavbu nových dálnic?

Smrádek, ale teploučko

Zastupitel v opozici nemívá na růžích ustláno. Ohlídat zájmy obyvatel města stojí spoustu času, energie i odhodlání. Takže se obklopte přáteli z vlastní či spřátelené strany, obrňte se trpělivostí a hlavně se nenechte znechutit.

Nečekejte, že vám koalice padne kolem krku. Tahle partička už ledacos pamatuje, vždyť někteří pardálové sedí na obci i dvacet let. A teď jim tam vpadne někdo nový. Vyptává se, všude strká nos a dokonce si předkládá nějaké svoje návrhy! Cožpak si ani trochu neváží toho, co tu někdo před nimi v potu tváře budoval?
Pokračování textu Smrádek, ale teploučko

Petiční právo po soběslavsku

Opravdu mě zlobí, že se do Senátu hrnou hned tři starostové a jeden ministr a všichni chtějí v případě zvolení senátorem pokračovat ve starostování a ministrování. S petičním stánkem propagujícím petici proti kumulaci politických funkcí jsem navštívil několik měst či akcí. Všude to bylo bez problému až na Soběslav. Obecně platí, že petiční právo je zajištěno listinou práv a svobod a protože petice může mířit i proti starostovi, což je konkrétně i tento případ, nemůže být její podpisování závislé na povolení Města. Přesto v Soběslavi pan ředitel domu dříve kulturního a zároveň radní vyvinul značné úsilí podpisování petice na Soběslavských slavnostech mařit. Nevadilo tolik to, že nás a případné petenty natáčel kamerou aniž si vyžádal svolení. Vadila jeho humorná scénka, kdy nejprve k petičnímu stánku postavil městskou policii, pak přivolal Policii ČR a když ani tady neuspěl a nebyla naděje, že by přijely jednotky NATO, zablokoval stánek služebním automobilem s mumláním, že si musí přeparkovat, tak prý pozor, aby nikoho nepřejel. Kdo v takové situaci půjde podepisovat petici?

Pokračování textu Petiční právo po soběslavsku

Nezjednodušujte si to

Volební heslo ODS si v Soběslavi vyložili po svém. Zastupitelstvo si práci zásadně zjednodušuje tím, že návrhy opozice sice zařadí do programu, ale při schvalování programu, kdy není otevřena diskuze, je pod nějakou nejapnou záminkou zase z programu vyřadí. Tyto obstrukce nejde vysvětlit jen leností zastupitelů. Tady se možná jedná o promyšlený záměr.

Na posledním zasedání ZM to potkalo můj návrh na projednání studie Transparentní radnice. Čtete dobře, studie se měla jen projednat a případně diskutovat o tom, jaké kroky k posílení transparentnosti Město může rychle a levně učinit. Paní Krejčová, jako patrně největší odborník Města na účetnictví a výpočetní techniku, argumentovala tím, že Město přeci již koná kroky k posílení transparentnosti a tak žádný další názor nepotřebuje. Já však žádné takové kroky nevidím. Město nemá dosud ani jeden transparentní účet a to už uplynul rok od mého prvního návrhu na jeho zavedení. Tehdy byli zastupitelé úspěšně, ale nepravdivě, zastrašeni hrozbou pětimiliónových pokut. Na posledním zasedání se paní Krejčová vymlouvala na skutečnost, že Město možná bude vybírat nový účetní systém a je nutné s transparentností čekat a čekat.

Pokračování textu Nezjednodušujte si to

Budeme to dělat jako vždycky

Když v roce 1969 Jan Vodňanský v pořadu S úsměvem idiota na prknech Činoherního klubu definoval trpaslíka jako člověka, jehož výška se limitně blíží nule, jistě netušil, že tento výrok si oblíbí starosta Soběslavi a kandidát na senátora Ing. Jindřich Bláha, který pro Táborský deník také s úsměvem řekne: “Máme novou opozici, která, jak se ukazuje, je opozicí především proti slušnému chování a možnost spolupráce s ní se za těchto podmínek limitně blíží k nule”.

Pokračování textu Budeme to dělat jako vždycky

CO SE V HLÁSCE NEDOČTETE 2 – Soběslavská transparentnost

Pan Ing. Jindřich Bláha, starosta města Soběslavi, na stránkách Hlásky 2015/11  píše, jak je smutné, když zastupitel města neví, kde si má opatřit důležité informace. Bylo by to smutné, kdyby nešlo o něco jiného, o jednoduchý přístup k informacím pro běžného občana. Pro právní řád České republiky je charakteristický princip publicity veřejné správy, který znamená, že občané mají právní nárok na přístup k informacím o činnosti veřejné správy a orgány veřejné správy mají tomu odpovídající povinnost občany o své činnosti řádně informovat. Řádně, tedy pravdivě a co nejjednodušeji pro občana. Právo na informace je jednou ze záruk zákonnosti ve veřejné správě. Smutné proto je, že samospráva v Soběslavi nevyvíjí větší tlak na dodržování zákonů a na dobrovolné zveřejňování všeho, co není dle zákona utajeno. Smutné je, že se Soběslav nepřidala k městům používajícím například transparentní účty, či k městům dobrovolně zveřejňujícím všechny smlouvy.

Pokračování textu CO SE V HLÁSCE NEDOČTETE 2 – Soběslavská transparentnost

Demokracie

Slovo demokracie vzniklo spojením dvou slov „démos“ s významem lid a „kratos“, což znamená vládnout. Dohromady tedy „vláda lidu“.

Jak to ale má ten lid udělat? Jak si má vládnout? Rozšířená praxe je taková, že si lid zvolí své zástupce a ti mu pak vládnou. Většinou mají tito lidé naši plnou důvěru a jsme rádi, že se starají za nás o věci veřejné. Je to situace analogická tomu, že pošlete někoho se džbánem pro vodu a nebudete se starat o to, kolik to bude stát. Pokud to budete dělat příliš často, zřejmě se za nějakou dobu dozvíte, že voda je velmi drahá věc.

Pokračování textu Demokracie

Presumpce neviny

V zápise ze zasedání ZM 23.9.2015 se mimo jiné píše, že “Mgr. Alena Krejčová reagovala na událost, která se stala v srpnu letošního roku, kdy člen zastupitelstva města Ing. Martin Kákona fyzicky napadl osmdesátiletého muže – otce starosty pana Josefa Bláhu a způsobil mu zranění, pro která musel být napadený pan Josef Bláha hospitalizován na jednotce intenzivní péče v nemocnici.

Policie situaci v té době uváděla podstatně korektněji: “Podezřelý M.K. měl dne 2.8. fyzicky napadnout poškozeného J.B. na jeho zahradě v Soběslavi atd….”.

Já jsem u popisovaného děje nebyl a nedovolím si proto přijímat nějaký soud před dokončením vyšetřování. Velmi mě však zaráží, jak se jednotliví zastupitelé na ZM nechají strhnout k jednostranné interpretaci neuznávající presumpci neviny. Je totiž obrovský rozdíl mezi formulací policie – podezřelý M.K. měl napadnout…”  a textem v zápisu. – napadl a způsobil. To je nepřípustné předjímání skutečnosti. Navíc s uvedením plného jména. Odsouzení bez důkazů spíše prováděly inkviziční soudy. Jako divák jsem měl dojem, že kdyby nevystoupil zastupitel pan Pehe, a neupozorňoval na to, že věc není uzavřena, došlo by i na lynčování.
Pan M.K. se možná dopustil činu, za který si odsouzení zaslouží. Možná, že ani pan J.B. není na incidentu bez viny. Možná. To ukáže vyšetřování. Jisté je však to, že ZM nedokázalo o této věci jednat korektně. Konec konců ani A.K. nenavrhovala bod jednání ve výše uvedeném znění. Text zápisu je interpretací zapisovatele a to rovněž nesvědčí o profesionální práci. Jak máme věřit, že v ostatním rozhodování budou zastupitelé jednat objektivně a nezávisle? Jak máme věřit, že zápis opravdu odpovídá průběhu jednání?

Petr Král

Úvaha o svobodě

Slovo svoboda je snad nejdiskutovanější termín všech dob. Definovat, co se tím míní, má nepochybně víc vysvětlení a názorů na svém kontě než jakékoliv jiné slovo.

Nalézti přesnou definici bude naprosto nemožné, neboť to není ani veličina, která by se mohla změřit či zvážit nebo dokonce zaevidovat. Je to chiméra, pod kterou si každý jedinec představuje něco jiného i navzdory tomu, že na některých svobodách se shodnou i skupiny lidí, např. svoboda vyznání.

Pokračování textu Úvaha o svobodě