Proč bychom se netopili

Povím vám jeden příběh ze života. K jeho sepsání mne donutil jistý leták, na kterém je napsáno: „realizovali jsme důležitá protipovodňová opatření“.

Jednou takhle dopoledne se dívám na satelitní snímky atmosféry nad Evropou (já to občas dělám, protože mě zajímá, jaké bude počasí v noci) a říkám si, to nevypadá dobře. Kouknu tedy na web ČHMÚ a taky že jo, varování před přívalovými dešti. Tak vezmu krumpáč a lopatu a jdu kopat strouhu napříč příjezdovou lesní cestou ke hvězdárně. Bylo hrozné vedro, štípali komáři a sousedi, chataři, co po obědě přijížděli na chaty, si jistě říkali, co to tam ten magor v tom vedru zase dělá? Nu co, strouhu jsem vykopal v nelidských podmínkách sám, protože se ke mne nikdo nepřidal.

Odpoledne pak byla jiná práce, museli jsme se synem dodělat nějaký projekt a byli jsme dost zaujati jeho řešením. Ani jsme nevnímali, že začalo pršet. Kolem jedenácté večer už pršelo opravdu hodně. Nechtělo se nám práci přerušit, ale nakonec jsme do deště vyrazili. Měli jsme obavy, jestli sousedé, které jsme po našem přestěhování na kopec nechali dole ve městě, nemají s takovým množstvím vody problémy. Bylo ale už pozdě, na silnici z Nedvědic se valila voda a nedalo se do Soběslavi dojet. Museli jsme to tedy objet horem přes Mokrou a Vesce. Nebylo to jednoduché, protože všude přes cestu tekla voda z polí. V Mokré už byly zatopeny některé domy. Muselo se jet velmi opatrně.

Když jsme přejeli most přes řeku, tak bylo hned jasné, že je zle. Všude už stála voda. Ne dešťová voda z řeky, ale splašky z kanálů a ty splašky už měli sousedi ve sklepích. Proč ta voda neodtéká? Aha, je spuštěno stavidlo na přepadu kanálu do řeky a voda z kanálu nemůže vytékat. Všechna teče do čerpací stanice a ta takové množství vody nemůže pojmout. Ostatně, ani by to nebylo dobré pro čističku, aby do ní tekla dešťová voda. Kromě toho vidíme, že povodňová hráz protéká, protože netěsní klapka na kanálu, který má odvádět dešťovou vodu před hrází do řeky. Na kanálu jsou nakupeny pytle s pískem, které tam zřejmě dovezli dobrovolní hasiči.

Pytle s píkem na kanálu.
Fotografie propusti pod povodňovou hrází pořízená ráno.

Mezi tím vším se důchodci v zatopených domech na tu spoušť rezignovaně dívají.

Vyjdeme na povodňový val a na první pohled se zdá, že hladina vody v řece je níž než voda v zatopené ulici. Vody v ulici stále přibývá a netěsnící klapka už neprotéká, ale voda ucpaným kanálem ani neodtéká. Všechny pytle jsou už pod vodou. Proč je spuštěno to stavidlo? A proč jsou pytle na tom kanálu? Snažíme se pytle odsunout. Jde to špatně, navíc se mácháme ve splaškové vodě. Nepomáhá to.

Jedeme do města. U mostu u DDM vrčí dvě obrovská čerpadla, která čerpají bobky z kanálů do Černovického potoka. Jsou tam nějací dobrovolní hasiči. Říkám jim, že jsem odsunul pytle z kanálu, ale že voda neodtéká. Dostávám vynadáno a dozvídám se, že to ani odtékat nemůže, že jsou pytle i uvnitř kanálu. Následná diskuse o spojených nádobách nikam nevede.

Jedeme zpět ke stavidlu. Voda stále stoupá.

Kolem projíždí policejní hlídka. Zastavuji je, jestli by nesehnali klíč od řetězu na stavidle, že by se zvedlo a voda by odtekla do řeky. Na mojí žádost o pomoc dostanu odpověď: „Nevíte telefonní číslo na někoho z povodňové komise?“ Nevím, tak jdu zkoumat stavidlo. Řetěz není úplně pevně obmotán. Snažím se všechny volné články dostat na jednu stranu kliky. Policejní hlídka se otáčí, aby neviděla, co dělám. Povedlo se, řetěz jde převléct přes kliku. Ještě několik smyček a klika bude volná. Opatrně klikou začínám otáčet. Je vidět, že hladina vody v kanále pomalinku klesá. Začnu otáčet klikou rychleji. Na kanálech se dělá vír a voda z ulice odtéká. Během deseti minut je pryč.

Policejní hlídka si oddechla, že nemusí situaci řešit a odjíždí. (Později se dozvídám, že zachránili dva lidi z potopeného auta.)

Co teď, je už pomalu ráno a já musím jít spát. Živím se hlavou, tak nemohu být v práci ospalý. Za mostem vidíme hasičské auto, jedeme tam. Vysvětluji hasičům, že jsem zvednul stavidlo. Jeden hasič povídá: „Tý kráso!“ Chci po nich, jestli by stavidlo nehlídali, kdyby do rána stoupla voda v řece. Nemohou, musí jet dál, čerpat vodu někde ze sklepů.

Jedeme zpět k dobrovolným hasičům k Černovickému potoku, tam už je jen jeden hasič, který hlídá čerpadla a diví se, že voda v kanálech tak rychle klesla. Nesnažím se ani vysvětlovat proč. Říkám mu, že čerpadla může vypnout. Nechce. Prý mají vyzkoušeno, že musí čerpat furt.

Dobře to vypadá, když vrčí čerpadla.
Ráno. Stále se ještě čerpá.

Vracíme se zpět před Hvížďalku. Budím souseda, jestli by to nehlídal, že by voda mohla začít téct opačně. Říká, že bude hlídat. (Později mi vyprávěl, jak ráno přijel někdo z VAKu a hrozně mu vynadal, že zvednul stavidlo. Vzal to na sebe. Na důchodci si nic nevezmou, tak to prošlo.)

Stavidlo na přepadu městské kanalizace.
Takhle vypadá stavidlo nyní. Je pečlivěji uzamčeno.

Domů se dostáváme opět horem přes Mokrou kolem vytopených domů. Moc jsem toho druhý den v práci nenapracoval.

Následně jsem se někde dočetl, jak povodňová hráz ochránila Soběslav… Nedá se říct, že lidé, které jsem ten večer potkal, by nechtěli pomoct, naopak, všichni se snažili s vodou bojovat, ale chyběl tam někdo, kdo by je řídil. No a tak si říkám, když nefunguje vedení města v tak jednoduché věci jako je řízení jednoho stavidla, jak může fungovat v komplikovanějších věcech, jako je třeba územní plánování, se kterým mimochodem protipovodňová opatření souvisí?

No a co ta vykopaná strouha přes cestu? Na hvězdárnu jsme se ten večer zpět dostali. Asi měsíc poté město cestu opravilo a vykopanou stružku zaházeli štěrkem. Kdo by hned myslel na déšť, že? Vy na něj ale můžete myslet tím, že půjdete k volbám.

2 thoughts on “Proč bychom se netopili”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *