Archiv štítku: Lužnice

Klapka

Konečně se začaly práce na instalaci klapky na hlavní odlehčovací výpusti kanalizace u Hvížďalky. Tato klapka by měla zabránit opakování situace z roku 2013, kdy po přívalovém dešti voda z kanalizace zaplavila část ulic U Jatek a Bechyňská a hrozilo zpětné vzdutí, které by mohlo ohrozit i další části města.

Připomeňme si, co se tehdy stalo a co následovalo.

Pokračování textu Klapka

Kdo to byl?

Bydlím v místě ohroženém povodní z Černovického potoka a byl bych tedy rád, kdyby protipovodňová opatření ve městě byla funkční a nebyla politickým tématem. Případné nedostatky by měly být analyzovány, měla by být o nich vedena věcná  a veřejná diskuse a nakonec by měly být odstraněny. Článek v minulé Hlásce, ve kterém se popisují události kolem otevřeného stavidla, je však spíše politickým bojem než cestou k řešení. Pan Kákona je za otevření stavidla obviňován a zesměšňován, místo aby došlo k objektivnímu rozboru činu, který zachraňoval majetek.

Pokračování textu Kdo to byl?

Tak konečně víme, kdo to byl, kdo nás tehdy zaplavil?

Jak si naši čtenáři jistě všimli, v měsíčníku Hláska 11/2014 vyšel článek  pana Ing. Bohumíra Ctibora “Tak konečně víme, kdo to byl!”, kde jsem nazýván “hrdinou”, který sestoupil shůry a zvednul stavidlo. No ano, byl jsem to já, ale za hrdinu se tedy rozhodně nepovažuji. I další údaje a obvinění z tohoto článku je na místě opravit. Zásadně především odmítám tvrzení, že se po zvednutí onoho stavidla začala zaplavovat kanalizace. Jak by také mohla, když voda z ní naopak vytekla do řeky, jejíž hladina byla níže? Voda přeci odjakživa teče z kopce a ne naopak! Udělal jsem v podstatě to samé, co dělali na povel hasiči o kus výše, pouze rychleji, efektivněji a nespotřeboval jsem na to ani litr nafty. Tedy i ekologičtěji, pokud se o ekologii dá vůbec hovořit, když pouštíte splaškovou vodu přímo do řeky.

Pokračování textu Tak konečně víme, kdo to byl, kdo nás tehdy zaplavil?

Lužnice

Proud pospíchá a všechno kolem hořce voní trávou z blat. Tento kraj je narozený ve znamení Vodnáře a kmotrem mu byl živel Voda. Potoky, řeky, blata, rybníky. Voda, voda, voda.

Proud pospíchá a po cestě vytváří slepá ramena, jako by si chtěl na chvíli odpočinout a užít si, než bude muset dál, do vnitrozemí. Proud zná dobře pocit vodáka, který lituje všech nezachycených pohledů na rub břehů. Ale údělem proudu i člověka je pohyb. Jako tok se nikdy nevrací proti proudnici, tak ani člověk nemůže zpět, proti proudu času.

Přece nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

Zdroj: Jan Ságl, Jihočeská krajina

Proč bychom se netopili

Povím vám jeden příběh ze života. K jeho sepsání mne donutil jistý leták, na kterém je napsáno: „realizovali jsme důležitá protipovodňová opatření“.

Jednou takhle dopoledne se dívám na satelitní snímky atmosféry nad Evropou (já to občas dělám, protože mě zajímá, jaké bude počasí v noci) a říkám si, to nevypadá dobře. Kouknu tedy na web ČHMÚ a taky že jo, varování před přívalovými dešti. Tak vezmu krumpáč a lopatu a jdu kopat strouhu napříč příjezdovou lesní cestou ke hvězdárně. Bylo hrozné vedro, štípali komáři a sousedi, chataři, co po obědě přijížděli na chaty, si jistě říkali, co to tam ten magor v tom vedru zase dělá? Nu co, strouhu jsem vykopal v nelidských podmínkách sám, protože se ke mne nikdo nepřidal.

Pokračování textu Proč bychom se netopili