Narodil jsem se roku 1997 a v Soběslavi jsem strávil celý svůj život. V roce 2018 jsem maturitní zkouškou zakončil studium slaboproudu na škole spojů a informatiky v Táboře. Studium, jako to zakončení, tak šťastné však nebylo. Od prvních momentů, kdy jsem v roce 2013 neúspěšně začínal studium informatiky, jsem byl zklamán a zcela obrán o motivace s tímto zařízením jakkoli spolupracovat a uchýlil se tak k taktice: „ať mám teda aspoň ten papír“.

Vzhledem k tomu, že školství je velkou a výraznou částí života dětí a dospívajících, mne dodnes nepřestává zarážet, jakým způsobem tyto instituce ke vzdělávání přistupují. Školství považuji, nebo alespoň ve smyslu přípravy budoucích generací na samostatný život, za nejkritičtější období, hned po raném dětství. A dosavadní přístup, tedy vzhledem k dnešním poznatkům, za nedostatečný.

Od zakončení studia jsem vystřídal mnohá, různorodá zaměstnání. Nikdy jsem těmito činnostmi nebyl naplněn a je zřejmé, že jsem být ani nemohl. Tak svou pozornost nyní směřují do záležitostí sociálních. Celá moje motivace ke kandidatuře skví v mé lásce pro Soběslav. Záleží mi na každém aspektu jejího fungování. Je to i logické; jiné město nebudu nikdy tak dobře znát jako právě tento náš domov.