Ale jde.
Zdá se mi, že mnoho lidí uvažuje asi tímto způsobem: mám roušku = mohu jít kam chci a dělat co chci. Tím ale všechna opatření pozbývají smysl. Uvědomte si prosím, že látková rouška chrání maximálně na 60 %.
Není problém s tím, že někdo odjede na zahrádku. Možná je to i lepší, než zůstat ve městě. Pokud to ale udělá, měl by tam alespoň měsíc zůstat a necourat sem a tam. Také nošení roušek v přírodě je kontraproduktivní, protože ultrafialové záření vir zabíjí, kdežto vlhké prostředí v roušce naopak usnadňuje jeho šíření.
Přečtěte si prosím článek Kladivo a tanec v koronovirových aktualitách nahoře zde na webu.

Děkuji.

Chování městského úřadu považuji za maření nařízení vlády o povinném nošení roušek a napomáhání šíření viru vzhledem k tomu, že moje výzvy a také výzvy paní ředitelky MŠ Duha nebyly reflektoány a k vyhlášení úplné a nezkreslené informace městským úřadem nedošlo.

Ano, máte pravdu, opatření se jmenuje: “Rozhodnutí vlády o zákazu volného pohybu osob.” Zkráceně se tomu v rádiu říkalo zákaz vycházení, než se začalo spekulovat o úplném zákazu vycházení.

Souhlasím s tím, že nutná návštěva blízkých je v souladu s vládním nařízením. Nemyslím si ale, že vožení zahradního odpadu na cizí pozemek je správné a také vládní nařízení neříká nic o tom, že lze tuto návštěvu vykonat vozem, který je v majetku města, který by šel v době krize využít lépe. Zároveň si myslím, že v naší dnešní situaci jsou důležitější věci na práci.

Že jsem nekoordinoval s úřadem šití a distribuci roušek není pravda. Zřejmě máte špatné informace. Předpokládám, že tím “s námi” nemyslíte Bryll ale úřad, případně krizový štáb. Moje telefonní číslo jsem panu Ctiborovi posílal již v pondělí minulý týden e-mailem a s panem Ctiborem jsem po telefonu hovořil prakticky každý den.

Ušité roušky distribuujeme na našich distribučním místech, viz výše. Je to díky tomu, že nedošlo k dohodě s městem na distribuci. Můj návrh na distribuci roušek a shromažďování materiálu v budově městského úradu byl zamítnut.

Chtěl bych touto cestou poděkovat panu Petru Mastnému z Doňova, který dobrovolníkům v Soběslavi daroval látky a tkalouny. Ušili jsme mu zatím za to pouze několik roušek. Doufám, že mu město, až krize pomine, za jeho pomoc udělí čestné občanství.