Od neděle se snažíme šít v Soběslavi roušky. Přes víkend jsme s Piráty pro Soběslav naplánovali systém sběru materiálu, jeho bezpečnou distribuci včetně dezinfekce, šití a následnou distribuci k lidem. Celé jsme to rozjeli, ale poptávka stále převyšuje to, co denně ušijeme a navíc začíná docházet materiál. Požádali jsme tedy krizový štáb města, aby dal rozhlasem vyhlásit, že hledáme švadleny. Ve městě, kde se vyráběly stroje Lada, se přece musí najít pár šikovných švadlen na šití roušek. Nestalo se ale nic. V městském rozhlase nic nevyhlásili.
Po několika dnech šití a převážení materiálu, výrobě zařízení na dezinfekci látek prakticky na koleně, už doslova padáme na hubu. Švadlenky šijí i přes noc, protože ve většině případů mají malé děti.
Dnes, když se ve tři odpoledne vracím na hvězdárnu, kde bydlím, abych po rozvozu materiálu poobědval, koho to nevidím, jak vozí spadané listí ze zahrádky do strže, kde je skládka zakázaná?
Tak mu povídám: “Dobrý den, pane starosto, vy nevíte, že je zákaz vycházení?”
No nic, dopadlo to dobře, mám jen několik šrámů.
Proč to ale píšu.
Velmi vás prosím, pokud umíte šít, šijte roušky. Všechnu naši včerejší produkci jsme odvezli do nemocnice v Táboře, kde nás o ně velmi prosili, takže občanům města jsme nakonec včera nerozdali nic.
- Když už nefunguje stát ani místní samospráva, postarejme se o sebe sami. Náš pan starosta zřejmě není v krizových situacích potřeba, když se hodí akorát tak na vožení listí.
- Pokud nějaké roušky ušijete, odevzdejte je prosím v našich sběrných místech: železářství Šťastný, papírnictví SPINO (vedle pošty za mříží) nebo Reklamka Petr Kotoun (centrum autopojištění naproti poliklinice). Pokud potřebujete materiál nebo naopak pokud můžete poskytnout 100 % bavlněnou látku, tkaloun, nitě nebo šicí stroj, ozvěte se nám. Pokud šijete pro sebe a pro své známé a potřebujete materiál, ozvěte se nám také. Pokusíme se vám materiál sehnat.
Děkuji.
Martin Kákona, zastupitel za Piráty.
Chování p. Kákony považuji za zcela nemorální, které se nehodí do normální doby, natož do současné situace.
V prvé řadě, žádný „zákaz vycházení“, který p. Kákona zmiňuje ve videu, které natočil, nebyl vyhlášen. Krizovým opatřením byl pouze omezen volný pohyb osob, kdy návštěva rodiny či osob blízkých je zcela v souladu s tímto opatřením.
Další nařčení, že krizový štáb na městském úřadu nevyhověl žádosti p. Kákony o vyhlášení v městkém rozhlase, je nepravdivé. Městský úřad sehnal p. Kákonovi, stejně jako dalším dobrovolníkům, kteří v této době šijí roušky, potřebné látky, kalouny a případný servis šicích strojů. Na naši prosbu o sdělení kontaktního telefonického spojení, které by bylo možné hlásit, p. Kákona nereagoval. Způsob výroby ani distribuce s námi nikdo nekoordinoval.
Městský úřad neobdržel do dnešního dne od p. Kákony ani jedinou roušku pro občany našeho města.
Radek Bryll
Chování městského úřadu považuji za maření nařízení vlády o povinném nošení roušek a napomáhání šíření viru vzhledem k tomu, že moje výzvy a také výzvy paní ředitelky MŠ Duha nebyly reflektoány a k vyhlášení úplné a nezkreslené informace městským úřadem nedošlo.
Ano, máte pravdu, opatření se jmenuje: “Rozhodnutí vlády o zákazu volného pohybu osob.” Zkráceně se tomu v rádiu říkalo zákaz vycházení, než se začalo spekulovat o úplném zákazu vycházení.
Souhlasím s tím, že nutná návštěva blízkých je v souladu s vládním nařízením. Nemyslím si ale, že vožení zahradního odpadu na cizí pozemek je správné a také vládní nařízení neříká nic o tom, že lze tuto návštěvu vykonat vozem, který je v majetku města, který by šel v době krize využít lépe. Zároveň si myslím, že v naší dnešní situaci jsou důležitější věci na práci.
Že jsem nekoordinoval s úřadem šití a distribuci roušek není pravda. Zřejmě máte špatné informace. Předpokládám, že tím “s námi” nemyslíte Bryll ale úřad, případně krizový štáb. Moje telefonní číslo jsem panu Ctiborovi posílal již v pondělí minulý týden e-mailem a s panem Ctiborem jsem po telefonu hovořil prakticky každý den.
Ušité roušky distribuujeme na našich distribučním místech, viz výše. Je to díky tomu, že nedošlo k dohodě s městem na distribuci. Můj návrh na distribuci roušek a shromažďování materiálu v budově městského úradu byl zamítnut.
Chtěl bych touto cestou poděkovat panu Petru Mastnému z Doňova, který dobrovolníkům v Soběslavi daroval látky a tkalouny. Ušili jsme mu zatím za to pouze několik roušek. Doufám, že mu město, až krize pomine, za jeho pomoc udělí čestné občanství.
Nejde tady přece ani o roušky, ani o zneužívání služebního vozidla, ani o nedodržení nařízení vlády, ani o užití nesprávné terminologie, ani o zneužití cizího pozemku, ani o způsob výkladu co přesně znamená návštěva osob blízkých, ale o to, že jeden člověk reaguje na slova druhého fyzickým násilím. Těžko by mi kdo vysvětlil, že toto je v pořádku. Viděla jsem právě, výstup vypjatých sousedských vztahů, kdy pro pár slov sahá člověk k násilí. To by konec konců nebylo nic ke komentování, protože znesvářených sousedů, kteří nad svým jednáním ztrácejí kontrolu a znemožňují tím jakoukoliv vzájemnou plodnou komunikaci, těch máme v našem městě více. To, že pan starosta s panem zastupitelem jsou spolu v mnohaletém sváru, odráží se ale bohužel hlavně na jejich ochotě ke vzájemné spolupráci a to neprospívá v našem městě nikomu.
Ale jde.
Zdá se mi, že mnoho lidí uvažuje asi tímto způsobem: mám roušku = mohu jít kam chci a dělat co chci. Tím ale všechna opatření pozbývají smysl. Uvědomte si prosím, že látková rouška chrání maximálně na 60 %.
Není problém s tím, že někdo odjede na zahrádku. Možná je to i lepší, než zůstat ve městě. Pokud to ale udělá, měl by tam alespoň měsíc zůstat a necourat sem a tam. Také nošení roušek v přírodě je kontraproduktivní, protože ultrafialové záření vir zabíjí, kdežto vlhké prostředí v roušce naopak usnadňuje jeho šíření.
Přečtěte si prosím článek Kladivo a tanec v koronovirových aktualitách nahoře zde na webu.
Děkuji.