Před deseti lety mě dění ve městě moc nezajímalo. Ulice byly sjízdné, kanály odtékaly, žádné aféry jsem neznal. Prostě pohoda. Postupně mi došlo, že město hospodaří s tolika veřejnými penězi, kolik je jich k dispozici, a proto se zákonitě vždy něco podaří. Zásluha vedení není v tom, kolik veřejných peněz utratí, ale zda se staví právě to, co je pro všechny obyvatele to nejdůležitější, zda byl vybrán nejvhodnější dodavatel a zda to třeba není zbytečně drahé. Důležité je, aby se občan mohl na rozhodování podílet, přispět svými nápady a následně mohl použití veřejných peněz i kontrolovat. Pokusil jsem se jako občan navrhnout základní protikorupční opatření. Radil jsem se se skutečnými odborníky, s IT firmami i s ministerstvem financí. Přesto se v Soběslavi nepodařilo nic z toho prosadit.

Na Pirátech mě zaujalo zejména to, že nejdou doleva ani doprava, ale směřují dopředu. Pomáhá jim v tom právě důsledné prosazování transparentního přístupu. Líbí se mi také snaha a odborná schopnost Pirátů prosazovat moderní technologie a zejména snaha o zapojení lidí do rozhodování.

Protože samo se nic neudělá, vstoupil jsem na kandidátku jako nezávislý. Hlasování mě vyneslo až do jejího čela. Chci totiž ve městě něco změnit.

Co je zásadní problém města a jeho řešení?

Autoritářský způsob řízení samosprávy a úřadu. Město Soběslav neřídí 21 zastupitelů. Samospráva se redukovala skoro na samoděržaví (pozn. red. absolutistická vláda v Rusku, kdy je moc soustředěna v rukou cara). Nemůže to být o tom “Někteří si nás zvolili, tak teď do toho nemluvte”. I v Soběslavi se hraje podivná hra na koalici a opozici. Jen někdo má možnost něco prosadit, jiný si, jako Maruška, může jen bouchnout pytlíkem. Snad po nových volbách půjdou stranické zájmy stranou a zastupitelstvo bude pracovat jako tým.

Je možné zhodnotit posun v transparentnosti města za uplynulé čtyři roky?

Posun v transparentnosti je černá nula. Přestala zavrženíhodná praxe, kdy rada města předem protiprávně cenzurovala návrhy Pirátů. Přesto zastupitelstvo žádný takový návrh neschválilo. Začalo se zveřejňovat více dokumentů, avšak finanční kontrolní výbor je řízen členkou rady, což kontrolu prakticky znemožňuje. Jednoduché řešení ale existuje. Stačí se jen rozhodnout, že vše bude transparentní. Není to v nástrojích, ale v chuti se tak chovat.

Kudy by se Soběslav měla vydat?

Základem je správné řízení. Rozhodnutí zastupitelstva by měla být činěna na zasedání zastupitelstva před zraky veřejnosti. Neměla by zde být pouze schvalována rozhodnutí rady nebo starosty. Pouze kvalitní veřejné projednávání může vrátit zájem občanů o dění ve městě. Zastupitelstvo by mělo přijmout nová pravidla vycházející například z manuálů transparentní samosprávy, dobrého radničního periodika a dalších. Mělo by vycházet z dobré praxe jiných měst. Zásadně by se měla zvýšit účast veřejnosti na rozhodování. Cesta je však dlouhá.

Mgr. Martina Plátová

Od dětství mne zajímají počítače a staré hodiny - první zájem se stal mým povoláním a druhý koníčkem. Pracoval jsem na různých pozicích ve výpočetním středisku. V období privatizace jsem se stal ekonomickým ředitelem Lady a členem jejího představenstva. Po revoluci jsme s kolegou jako první v Soběslavi zaváděli internet a tvořili webové prezentace. Založil jsem a stále vedu Český spolek horologický. V roce 2016 jsem kandidoval za Piráty do Senátu. Do komunálních voleb jdu proto, že transparentnost je v Soběslavi stále žhavým a nedořešeným tématem.

Článek Petr Král: Vše bude transparentní. Jednoduché řešení existuje. se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Máte za sebou deset měsíců působení ve Sněmovně. V létě vznikla vláda s podporou komunistů. Jak se na ni díváte a mění to nějak politické cíle Pirátů?

Máme tady vládu, kterou vede trestně stíhaný premiér a jejíž součástí je po třiceti letech komunistická strana. Hlasovalo se o neúplném kabinetu. Mně nejde do hlavy, jakým způsobem vyjednával či spíše nevyjednával předseda ANO Andrej Babiš podporu své vládě. Pan Hamáček (ČSSD) se stal současně ministrem vnitra i zahraničí, což se jednoduše nedá stíhat, den před hlasováním o důvěře se odporoučela ministryně spravedlnosti. Šest dní poté, co vláda získala podporu komunistů, hnutí ANO a ČSSD, odstoupil ministr práce a sociálních věcí. Těžko dodávat nějaké silnější hodnocení.

Obáváme se, že tato vláda v oblasti modernizace České republiky skrze zefektivnění fungování veřejných institucí a digitalizace státní správy, stejně tak jako v oblasti protikorupční legislativy, příliš neudělá. Budeme ji ale i tak intenzivně šlapat na paty. Digitalizace a transparentnost státu jsou naše stěžejní cíle i nadále.

Ale víte, co bylo zajímavé? Celé to dlouhé období, než vznikla vláda s důvěrou, bylo z určitého pohledu vlastně konstruktivní.

Tak to potřebuji vysvětlit.

To období mělo jednu výhodu z pozice té konstruktivně opoziční role. Protože ačkoli fungovala hlasovací koalice ANO, KSČM a SPD, tak se daly předkládat zákony, které měly šanci procházet legislativním procesem. Piráti jednali v uplynulých měsících s politickými stranami napříč Sněmovnou. Předložili jsme řadu zákonů, a v rámci toho se nám podařilo projednat nejedno protikorupční opatření. Třeba zákon proti kumulaci funkcí. Není totiž možné, aby politik vykonával hned několik funkcí na plný úvazek a za každou tuto funkci dostával plnohodnotný plat. Zákon ANO s ODS bohužel prozatím zablokovali, ale na plénum Sněmovny se dostane znovu. Dále třeba zrušení výjimek z registru smluv pro ČEZ, který už prošel prvním čtením i garančním výborem. Zmíním i nominační zákon, kterým jsme prosazovali zprůhlednění obsazování postů ve státních a polostátních firmách. Sněmovna ho sice nakonec zamítla, ale dotlačili jsme tak vládu předložit vlastní verzi tohoto zákona, který by měl omezit trafiky ve státních firmách.

Změní se něco tím, že vláda získala v červenci důvěru?

Pro Piráty ne. Nyní pracujeme na prosazení pirátské novely exekučního řádu. Taky usilujeme o zajištění dostupného bydlení pro co možná nejvíce lidí. Stěžejní je pro nás v příštích měsících určitě oblast digitalizace státu. Jsme konstruktivní opozice, podepíšeme se tedy i pod návrhy ostatních stran, pokud budou dobré. A to nehledě na to, která strana je předloží. Naopak se postavíme proti těm zákonům, které uznáme za špatné.

Chcete uspět v blížících se komunálních volbách, dokonce říkáte, že příští sněmovní volby chcete vyhrát. Průzkumy vám stále předpovídají okolo deseti procent hlasů. Jak chcete vítězství dosáhnout?

Nejsme žádné rychlokvašky! Když děláte politiku dobře a v zájmu lidí, je to i otázka času, než se vám věci podaří a lidé si toho všimnou. Nestačí rozhodně, když vám tleská jen vaše sociální bublina. A to je síla Pirátů. Mluvíme s lidmi a věnujeme jim veškerý možný čas. Věříme totiž, že bude stále více lidí, kteří se díky Pirátům začnou zajímat o politiku. Musíte jít za voliči ostatních stran, vysvětlit jim, že jsme lepší. Nabízíme alternativu a věříme, že ten úspěch přijde.

Co se nadcházejících komunálních voleb týče, prosazujeme opravdu otevřené radnice. Občan, který může kdykoli zajít na radnici za „svým“ politikem – to má být cíl komunální politiky.

Obecně chceme uspět ve městech, kde dlouhodobě Piráti působí či vedou radnice. Chceme obhájit Mariánské Lázně, posílit v Brně a pochopitelně dobýt pražský magistrát. V Mariánských Lázních Piráti otevřeli radnici lidem. Náš starosta má veřejný kalendář a obyvatele pravidelně zapojuje do chodu města. V Brně máme náměstka pro participativní rozpočet. Lidé si tam v jihomoravské metropoli mohli sami určit, co městu chybí a kam má město investovat. Jsem hrdý na to, že pirátskou politiku budujeme pevně a že to lidé vidí a oceňují.

Jak jsou na tom Piráti s počty členů?

Blížíme se k tisícovce členů České pirátské strany, navíc máme několik tisíc registrovaných příznivců, kteří jsou ochotni pomáhat a jít vstříc občanům. To je ostatně největší pilíř pirátské kampaně – tisíce lidí, kteří jsou ochotni rozdávat a sdílet Pirátské Listy a vysvětlovat pirátskou politiku přátelům, známým i veřejnosti.

Bezpochyby jedním z nejostřejších a nejsledovanějších soubojů bude volba pražského primátora. Věříte tomu, že primátorem se stane Pirát Zdeněk Hřib?

Víte, Praha není Česká republika, ale je nejvíce vidět. Řeknu to takhle. My jsme v Praze v minulém období se čtyřmi křesly dokázali rozkrýt desítky případů očividného plýtvání. Zachránili jsme desítky milionů korun. Pražský pirátský tým je strašně silný a Zdeněk Hřib je profík z oblasti digitalizace zdravotnictví. V současné době máme v Praze asi dvacet procent, a pokud se nespolčí pražští matadoři z ANO s ODS, kteří si už teď při hlasování na Magistrátu vyměňují sympatie, tak bychom mohli mít v Praze pirátského primátora.

Cílíte na nějakou konkrétní skupinu voličů, kdo jsou voliči Pirátů?

První fanoušci Pirátů byli mladší lidé, ale mně už je taky skoro čtyřicet, už nejsme žádní kluci. Mnozí z nás mají děti.

Pirátští voliči jsou vesměs optimisticky smýšlející lidé, kteří neměli v uplynulých několika volbách koho volit a kvůli Pirátům opět nebo často i poprvé měli důvod přijít k urnám. Podařilo se nám zvýšit volební účast prvovoličů o několik desítek procent.

Ale už dávno nejsme jenom strana pro mladé. Náš program se týká všech generací, i seniory zajímá jakou budoucnost přinesou Piráti pro jejich vnoučata. Boj proti korupci, rozkrádání a plýtvání se přece týká všech!

Na závěr se sluší vždy rozhovor trochu odlehčit, zlidštit. Prošel jste volbou do Sněmovny obrovskou životní změnou. Jak tráví Ivan Bartoš volný čas, má-li nějaký?

Musím mít. Mám rodinu, takže se jí samozřejmě věnuji. Ale je pravda, že i ve chvílích volna si vyřídím nějaké pirátské telefonáty. Víte, ona je ta politika i mým koníčkem. Takže vlastně pracuji na dva úvazky (smích).

Sledujete dění v Soběslavi?

Já mám na facebookových stránkách zakliknuté prakticky všechna místní sdružení, takže mi vyskakují informace o tom, co se kde děje. Samosebou ale neznám všechny detaily.

Za poslední 4 roky na radnici neprošel ani jeden z návrhů Pirátů pro Soběslav, který měl zlepšit život ve městě, vše šlo do koše. A to včetně třeba cyklostezek. Není to už politická šikana?

Oni z nás mají strach. My jdeme lidem vstříc, to oni mnohdy nedělají. Mnozí členové ostatních stran si prostě řekli, že oni sami budou dělat politiku a od obyčejných lidí si do toho nenechají kecat. Já si myslím, že jednou jim to občané pořádně osolí.

Piráti pro Soběslav například navrhli instalování wifi hot-spotu na náměstí, ale návrh neprošel. Důvod byl údajně takový, že lidé se mají na náměstí potkávat a ne se dívat do mobilů.

Tohle je situace typická také pro další menší města, obce. My už máme přes tisíc členů a tisíce příznivců, kteří jsou ochotni a hlavně schopni pomoci. Hlavním důvodem, který trápí politiky v celé zemi je ten, že jsme transparentní, nejsme zatíženi aférami a nekalými praktikami, že nejsme součástí politickoekonomického spolku a stáváme se trnem v oku různým politikům,  kteří se na tuto dráhu vydali z různých důvodů.

Nemůže to být tak, že lidé nechtějí změny? Že jim je jedno, zda radnice bude transparentní nebo ne? Chtějí vůbec moderní technologie, které Piráti prosazují?

Situace je taková, že mnozí lidé jsou k politickému dění apatičtí, nemají politiky rádi. Jedinou cestou ven je více chodit mezi lidi a jejich problémy řešit.

Co byste soběslavským Pirátům chtěl vzkázat?

Asi to, že politika je boj. Pokud na vás někdo zaútočí, nesmíte utíkat, ale přidat na obrátkách a jít si za svým. Všimněte si, že na rozhádaných radnicích se političtí rivalové zázračně shodují v jednom bodě. Že je třeba zbavit se Pirátů. Ale to se jim nepovede.

Ivan Břešťák, externí redaktor

PhDr. Ivan Bartoš PhD. (*20. března 1980 v Jablonci nad Nisou) je předseda České pirátské strany a poslanec PSP ČR za Středočeský kraj. Maturoval ve Spojených státech amerických, následně složil také českou maturitní zkoušku. V roce 2005 získal titul PhDr. v oboru informační věda a dále pokračoval ve studiích jako interní doktorand se specializací na databázové modely, databázové systémy a informační služby internetu. Studium zakončil získáním titulu Ph.D. Hraje na akordeon, je vášnivým čtenářem a filmovým nadšencem s velkou sbírkou originálních DVD. Je ženatý s Lydií Frankou a společně vychovávají dceru. Ivan Bartoš je již 4 roky přísný abstinent. 

Rozhovor je součástí Pirátských listů Soběslav podzim 2018

Článek Ivan Bartoš: Piráti v Soběslavi se možná stali obětí politické šikany se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

My jsme nechtěli být v opozici, chtěli jsme se aktivně podílet na rozvoji města. Já si myslím, že v komunální politice by opozice prostě neměla existovat. Všichni zastupitelé by se přece měli snažit o co nejlepší město. Do toho patří i schopnost dohodnout se s ostatními. V Soběslavi ale opozice bohužel existuje, protože existuje koalice, tedy ti, kteří se dohodli na úkor ostatních. Pro opoziční zastupitele to znamená více práce, protože kromě předkládání vlastních návrhů mají i funkci kontroly. To konkrétně v Soběslavi není lehký úkol. Zatímco například Piráti v Praze mají na magistrátu vlastní kancelář a přístup do informačního systému, v Soběslavi musím vše pracně zjišťovat. Stává se, že úplně banální věc někdy vyřizuji celý den.

Co člověk potřebuje k tomu, aby se mohl do politiky v Soběslavi pustit?

Hroší kůži. Musíte se připravit na částečnou ztrátu soukromí. Pokud budete chtít opravdu něco změnit, budou vás pomlouvat, informace budou překrucovat, budou útočit na vaši rodinu.

Nejlepší zážitek za uplynulé období v zastupitelstvu?

Když prošel náš návrh na zveřejňování podkladů pro zasedání zastupitelstva.

Celé čtyři roky jste bojovali proti rekonstrukci náměstí, co se vám na současném projektu nelíbí?

Vůbec se neví, podle jakého projektu se náměstí vlastně teď rekonstruuje. Projekt se stále mění. Dá se říct, že radnice tápe. Nekoncepčnost v územním rozvoji je jeden z největších problémů Soběslavi. Na náměstí se nevybudovala dělená kanalizace a nejsou vybudovány ani moderní inženýrské sítě. Prostě, nemyslí se na budoucnost. Myslím, že díky nešťastnému řešení dopravy budou lidé náměstí obcházet stejně, jako ho obchází teď. V létě totiž budete muset přejít velkou vydlážděnou plochu bez stínu a v zimě zase dávat pozor, aby vás nepřejelo auto, protože musíte v libovolném směru přejít dvě silnice.

Petice pro vypsání architektonické soutěže se vedení města příliš nezamlouvala. Dokonce jste měli opakovaně problém s policií a celá věc se nakonec dostala až k soudu. Jak to celé dopadlo?

Radnice se o názory občanů nezajímá. Jsou tak zaslepeni, že ani rozhodnutí nejvyššího soudu jejich názor nezmění. Ty soudy mají ten význam, že chci lidem ukázat, že politika se dá dělat i slušně, že není čeho se bát. Zatím se to myslím daří, protože zákon je naštěstí na naší straně.

Na náměstí při rekonstrukci ubyla parkovací místa. Je to ten správný krok?

Nemáme náměstí, máme pouze kruhový objezd s parkováním po jeho obvodu. Kdo by si otevřel kavárnu na kruhovém objezdu?

Velkého úspěchu jste dosáhli v roce 2015, kdy se vám podařilo rozhodit plány radních na zavedení parkovacích automatů. Proč jste nesouhlasili se zavedením parkovného?

To není přesné, nebyli jsme striktně proti regulaci parkování. Hlavně se nám nelíbilo, že by část zisku z parkování měl končit v polské firmě. Pokud mají občané za parkování platit, musí jasně vidět, co se udělá s penězi, které se vyberou. Nesmí to dopadnout jako se psy, kdy platíte za psa a všechno, co za to dostanete, je pár igelitových pytlíků na bobky.

S čím jít do dalšího období?

Nejdůležitější je odvaha začít. My jsme už začali a snad díky tomu dostali odvahu i další. Snad to myslí vážně. Snad nejsou jen béčkem nebo céčkem stávající radnice, jak je tomu v současné koalici. My máme cíl jasný. Zlepšit město. Budeme na tom pracovat, ať už budeme na radnici nebo v nedobrovolné opozici.

Jsem astronom, konstruktér počítačů, odborník na šifrování a občas i dešifrování dat, vynálezce a fyzikální inženýr se zanedbatelnou znalostí fyziky. V pracovním životě jsem zažil mnohé, teď pracuji jako vědecký pracovník v Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR.

Patřím ke studentům, kteří se účastnili sametové revoluce, a po letech mám pocit, že jsme to nedotáhli, že se někde stala chyba. Tak se to snažím napravit. Od roku 2014 jako zastupitel města Soběslavi, kde se podařilo prosadit několik věcí (například zveřejňování podkladů a zápisů zastupitelstva) a některým katastrofám se podařilo zabránit (například nevýhodná zakázka na parkovací automaty).

Článek Martin Kákona: Máme jasný cíl – zlepšit město se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Proč se vlastně běžný člověk rozhodne vstoupit do komunální politiky? Většinově spíš převládá názor, že politika na všech úrovních je špína a je lepší držet se od ní dál.

To se postupně vyvíjelo. Před lety jsem se setkal na jednání se stávajícím starostou Soběslavi kolem čistírny odpadních vod. Už tam mě zarazil jeho přístup, vůbec jsem neměl dojem, že by zastupoval obyvatele města, že by byl tím, kdo se o ně stará. Začal jsem pak na čas chodit na zasedání zastupitelstva, ale pochopil jsem, že to nemá smysl.

Přelomovými zážitky byly povodně v roce 2002 a 2006, kdy z mého pohledu město i stát zcela selhaly v kritické situaci. Nikdo pořádně nevěděl, co má dělat. Nebyly žádné informace, nikam se nedalo dovolat, všechno trvalo strašně dlouho, sehnat například vysoušeč nebo loď bylo téměř nemožné, stejně tak sehnat rychle statika. Přitom město by ho přece mohlo sehnat pro všechny. Dostatek informací je v tak náročné situaci úplně zásadní, ale prostě v Soběslavi nebyly. Takže lidé si mezi sebou předávali informace, které sehnali všude možně.

Druhá povodeň byla horší v tom, že bylo evidentní, že město za čtyři roky žádná protipovodňová opatření nezajistilo. I hráze, které se začaly stavět potom, vůbec neřešilo město, ale Povodí Vltavy. Při bleskové povodni v Mokré v roce 2013 jsem pochopil, že i když už se mě to osobně netýká, protože jsem se mezitím přestěhoval na kopec, mám pořád potřebu ten problém řešit. Začátkem roku 2014 mě vyhledal jeden ze soběslavských obyvatel s tím, že se musí odstěhovat kvůli vedení města. To mi přišlo už hodně děsivé, tak jsem se rozhodl, že se to pokusím změnit.

Proč vznikla kandidátka zrovna pod hlavičkou Pirátů? Před čtyřmi lety byli značně okrajovou stranou.

Věděl jsem, že by bylo těžké sehnat podpisy na vznik úplně nové kandidátky. Chtěl jsem si proto vybrat z existujících stran a hledal jsem na internetu jejich programy. Našel jsem ale jenom ten pirátský, ostatní na internetu zveřejněny prostě nebyly, takže to rozhodlo. Přestože jsem věděl, že ne všichni jsou se směřováním města spokojeni, bylo dost náročné kandidátku naplnit. I když jsem zdůrazňoval, že není proti někomu, ale pro změnu. Pro lidi je jednodušší jít s tím mocným než s outsiderem.

Nakonec jste do Pirátské strany i vstoupil.

Měl jsem pocit, že jim to tak trochu dlužím. Navíc jsem vlastně ve všem, co dělám, tak trochu pirát. Současné směřování strany je mi sympatické, tak nebyl důvod, proč je nepodpořit.

Do zastupitelstva se nakonec dostali dva kandidáti za Piráty pro Soběslav, kromě vás i Iveta Matějů. Proběhla nějaká jednání o případné koalici?

Několik pokusů jsem udělal, sešel jsem se s některými zastupiteli, ale k ničemu to nakonec nevedlo. Místní politika jede v zajetých kolejích a nepodařilo se ji dodnes změnit. To je vidět na každém zasedání zastupitelstva. Ze začátku byl například velký problém už jen to, že jsem chodil s vlastními návrhy a chtěl je zařadit na program jednání. V Soběslavi se to prostě takhle nedělá. Většinu zásadních rozhodnutí dělá rada města, zastupitelstvo je jenom nutnost, která je tak trochu obtěžuje. Hlavní je, aby to netrvalo moc dlouho a hraje se podle předem napsaného scénáře.

Po dlouhém úsilí se podařilo dosáhnout toho, že naše návrhy jdou do programu víceméně bez obstrukcí a může se o nich jednat a hlasovat. Jejich schválení je ale úplně jiná otázka.

Piráti nedostali ani místo v kontrolním výboru. V jiných městech je běžné, že je kontrolní výbor osazen převážně opozicí a předseda kontrolního výboru bývá také vybrán z opozice.

Získali jsme místo pouze ve finančním výboru. Já jsem chtěl být členem kontrolního výboru, byl jsem navržen, ale nakonec mě nezvolili. Všechno vypadalo jako předem domluvené.

Dosáhli jste nakonec některých změn?

Jednotlivých ano. Například je zveřejňován zápis ze zastupitelstva a audio záznam. Město pořizuje i videozáznam, ale ten je jen k doptání na městském úřadě. Piráti sami zveřejňují videa z jednání zastupitelstva. Také se na internetu nyní zveřejňují podklady pro zasedání zastupitelstva, takže občan se může dozvědět, o čem se bude jednat a do jednání zasáhnout. Jsou to ale spíš věci, které jsou všude jinde běžné. Tady jsme na nich museli dlouho usilovně pracovat.

Problémy jste měli i s petičním stánkem, přestože je petiční právo až na malé výjimky nedotknutelné.

To asi v Soběslavi dříve nevěděli, proto se náš petiční stánek vždy pokusili nějak odstranit nebo jinak zneškodnit. Došlo i na soudní spor, kdy se město odvolávalo stále výš, až už všechny instance řekly, že chyba byla na straně města. Přesto vedení města stále hledá nové cestičky k tomu, jak zneškodnit a zdiskreditovat opozici. Mě to stojí hlavně hodně času, peněz naštěstí ne, protože spory vyhrávám. Víc je mi líto všech obyvatel Soběslavi, protože z jejich peněz vlastně platí město všechny ty spory a soudní výlohy.

Stojí tyhle vyhrocené vztahy vůbec zato?

Pro mě je to prostě otázka principu. Samozřejmě to příjemné není a žere to čas, ale nemůžu ustupovat donekonečna. Je jasné a potřebné dát důrazně najevo, že si všechno líbit nenechám. A v některých případech už se to potvrdilo. Chci dosáhnout toho, že právo platí i v Soběslavi pro všechny stejně. To je jeden z důvodů, proč jsem do toho všeho vůbec šel. Kdybych toho teď měl nechat, musel bych asi z města úplně odejít. To ale neplánuju. Například ten petiční stánek já prostě musím jít stavět pořád dokola, dokud to neprojde tak, jak má – tedy bez obstrukcí radnice.

A určitá změna už se vlastně stala na loňských městských slavnostech na podzim. Petiční stánek jsme opět postavili a tentokrát to nikdo z vedení města ani městská policie neřešila. Možná proto, že přijel i Ivan Bartoš a krajský předseda Pirátů Lukáš Kolářík a byla by z toho moc velká mediální kauza. Takže nějaký efekt to všechno má.

Máte i nějaké pozitivní ohlasy?

Určitě máme, na facebooku a často i nějaký e-mail přijde. Ale člověk se vždycky tak nějak víc soustředí na to negativní, protože se snaží analyzovat, co udělal špatně a jak to příště vymyslet jinak. Ale to mi nevadí, jsem na to zvyklý z bývalé práce, kde jsem vedl vývojáře, a v takové práci vás taky nikdo nepochválí, protože vymyslíte něco, co se pak prodává třeba za rok nebo i déle.

Jak náročné je být zastupitelem a přitom dělat svou práci, která člověka živí?

Pokud to chcete dělat poctivě, na zastupitelstva se připravovat a věci promýšlet, tak to pochopitelně zabere dost času. Naštěstí mám okolo sebe další lidi a práci si rozdělíme. Mám také štěstí, že můžu dělat práci, která mě baví a dává smysl. Teď pracuju v Ústavu jaderné fyziky Akademie věd, kde se podílím na vývoji detektorů pro měření kosmického záření na palubách letadel. Zjednodušeně řečeno jde o vývoj přístrojů, které mají změřit intenzitu kosmického záření a na jejím základě určit radiační zátěž pro člověka. Posádky letadel a kosmických lodí jsou totiž vystaveny zvýšené intenzitě kosmického záření více než lidé na zemském povrchu. Dávku, kterou posádky letadel obdrží, nyní stanovujeme pomocí speciálního výpočetního programu. Měření s detektory se používají pro ověření a  zpřesnění těchto výpočetních programů. V kosmické lodi třeba při cestě na Mars je pak člověk vystaven ještě vyšším dávkám od kosmického záření. Navíc pokusy na opicích v Rusku ukázaly, že vlivem těchto dávek jednoduše blbnou. Každoročně se účastním konference, kde se snažíme vyřešit ochranu kosmonautů a přístrojů při vesmírných misích.

Martin Kákona vystudoval konstrukci počítačů, dlouho pracoval v IT firmě, kde vedl tým vývojářů. Zabývali se například šifrováním dokumentů, které k nám přicházejí z EU. V současné době pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV, kde se podílí na vývoji detektorů kosmického záření v letadlech. V Soběslavi vybudoval hvězdárnu pro laickou i odbornou veřejnost, kde je uzel pozorovací sítě Bolidozor pro rádiové pozorování meteorů. V roce 2014 byl zvolen do zastupitelstva za Piráty pro Soběslav.

Tento článek vyšel v Soběslavském vydání Pirátských listů – Léto

Článek Martin Kákona: Pirátem jsem ve všem, co dělám se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Pokračování rozhovoru najdete na http://zbynekkonvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=596465

Článek Blog iDnes – Rozhovor s Jihočeským lídrem Pirátů Lukášem Kolaříkem se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Pane Melcere, můžete pro čtenáře stránek pirati.sobeslav.cz říci více o Vaší osobě?

Narodil jsem se 8.5.1939 v Praze, kde jsem žil do svých 29 let. V roce 1968 jsem se svou ženou  Danuší vycestoval do Rakouska. Poté jsem žil 25 let v Africe. Od roku 1992 žiji v Soběslavi.

V kterém státě Afriky jste žil a čím jste se zabýval?

Žil jsem v JARu, tedy v Jihoafrické republice v Kapské provincii. Zde jsem se v osadě Faure podílel na stavbě v té době největšího cyklotonu o výstupní energii 220 MeV. Mým koníčkem zde bylo fotografování, kterému se věnuji od svých patnácti let. Také jsem vlastnoručně postavil jachtu. To bylo v roce 1974.

To máte jistě kapitánské zkoušky?

Ano, tady můžete vidět můj průkaz. /pan Melcer ukazuje na kartičku visící na zdi/ Naše loď se jmenovala BOHEMIA PYC DURBAN. To PYC znamená Point Yacht Club. Po 14-ti letech jachtaření jsem zakotvil na pobřeží v Saldanha Bay v JAR.

Jaké byli vaše zkušenosti s domorodci?

Dokáži se vcítit do mentality národa Búrů. To byli původní Holanďané, kteří přicestovali v roce 1652. Vyzdvihuji jejich soudržnost, která by nám mohla být vzorem. Zároveň s bílými přistěhovalci přišli i černoši z Konžské pánve. Původní obyvatelstvo Hotentotů bylo decimováno jak od bělochů – Holanďanů, tak i od černochů z Konžské pánve.

Na svých cestách jste jistě vzpomínal i na své dětství. Co Vám říká První republika?

O té jsem se dozvěděl od svého otce, který tvrdil, že První republika byl demokratický stát, který nepochopil, že Rakousko by bývalo nezahynulo, kdyby se stalo federací. Vzpomínám na květnové události roku 1945. Bylo mi šest roků a bydleli jsme u tety na Zbraslavi. Naproti přes ulici byl Masarykův domov, kde bylo na rohu kulometné hnízdo. Když jsem se jednou objevil v okně, začali na mě střílet. Matka mě strhla k zemi a kulky padaly na protější stěnu. Byl přídělový systém. Matka chodila pro mléko do mlékárny. Pamatuji si, jak jsem se pak přes zředěné mléko díval na svou sestru. Skleničkou od hořčice. Proto se celý život mléku vyhýbám…

Při vycházce po ulici jsme museli mít bílý pásek na rukávu. Jinak po vás Němci hned stříleli…

Zbraslav osvobodila Vlasovova armáda. Od mého otce si vyžádali krásné kapesní hodinky, které již nedostal zpět…

Vzpomínáte na naše prezidenty?

Ano, Antonína Novotného jsem fotil pro ČTK. To jsem se později dozvěděl až z redakce časopisu Signál.

Ve vaší strojírenské dílně můžeme spatřit několik zajímavých modelů strojů, jaké to jsou?

Pro tříletou vnučku jsem sestrojil funkční model parního stroje. Pro fyzikální kabinet zde vidíte Van de Graaffův generátor. Je to kopie původního modelu ze základní školy v Somerset West. A tady je zajímavost pro hodináře. Nazval jsem ho akcelerátor času, je to hodinový stroj s figurkami. Jako na orloji se otáčí doprava, protože jsem pravičák.

Odbočme, prosím, na závěr našeho rozhovoru k tématu hudby a literatury. Jaké autory rád posloucháte?

Mám rád klasickou hudbu. Čajkovského Klavírní koncert, Dvořákovu Novosvětskou, Smetanovu Prodanou nevěstu, Mou vlast. Od Mozarta je to Requiem. Čtenářům Pirátských listů doporučuji mého oblíbeného autora Uptona Sinclaira, např. jeho filozofické úvahy v knize Náboženská živnost.

Pane Melcere, děkuji Vám za rozhovor a přeji vám spolu se čtenáři do dalších let vitalitu, jasný rozum a svěží myšlenky pro realizaci nápadů.

Článek Celoživotní láskou a vyplněným snem mi byla Afrika se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.