Na začátku května jsme Vám přinesli článek pana Melcera. Nyní jsme se za ním vydali kvůli krátkému rozhovoru a také kvůli představení jeho nového vynálezu – funkčního akcelerátoru času.
Pane Melcere, můžete pro čtenáře stránek pirati.sobeslav.cz říci více o Vaší osobě?
Narodil jsem se 8.5.1939 v Praze, kde jsem žil do svých 29 let. V roce 1968 jsem se svou ženou Danuší vycestoval do Rakouska. Poté jsem žil 25 let v Africe. Od roku 1992 žiji v Soběslavi.
V kterém státě Afriky jste žil a čím jste se zabýval?
Žil jsem v JARu, tedy v Jihoafrické republice v Kapské provincii. Zde jsem se v osadě Faure podílel na stavbě v té době největšího cyklotonu o výstupní energii 220 MeV. Mým koníčkem zde bylo fotografování, kterému se věnuji od svých patnácti let. Také jsem vlastnoručně postavil jachtu. To bylo v roce 1974.
To máte jistě kapitánské zkoušky?
Ano, tady můžete vidět můj průkaz. /pan Melcer ukazuje na kartičku visící na zdi/ Naše loď se jmenovala BOHEMIA PYC DURBAN. To PYC znamená Point Yacht Club. Po 14-ti letech jachtaření jsem zakotvil na pobřeží v Saldanha Bay v JAR.
Jaké byli vaše zkušenosti s domorodci?
Dokáži se vcítit do mentality národa Búrů. To byli původní Holanďané, kteří přicestovali v roce 1652. Vyzdvihuji jejich soudržnost, která by nám mohla být vzorem. Zároveň s bílými přistěhovalci přišli i černoši z Konžské pánve. Původní obyvatelstvo Hotentotů bylo decimováno jak od bělochů – Holanďanů, tak i od černochů z Konžské pánve.
Na svých cestách jste jistě vzpomínal i na své dětství. Co Vám říká První republika?
O té jsem se dozvěděl od svého otce, který tvrdil, že První republika byl demokratický stát, který nepochopil, že Rakousko by bývalo nezahynulo, kdyby se stalo federací. Vzpomínám na květnové události roku 1945. Bylo mi šest roků a bydleli jsme u tety na Zbraslavi. Naproti přes ulici byl Masarykův domov, kde bylo na rohu kulometné hnízdo. Když jsem se jednou objevil v okně, začali na mě střílet. Matka mě strhla k zemi a kulky padaly na protější stěnu. Byl přídělový systém. Matka chodila pro mléko do mlékárny. Pamatuji si, jak jsem se pak přes zředěné mléko díval na svou sestru. Skleničkou od hořčice. Proto se celý život mléku vyhýbám…
Při vycházce po ulici jsme museli mít bílý pásek na rukávu. Jinak po vás Němci hned stříleli…
Zbraslav osvobodila Vlasovova armáda. Od mého otce si vyžádali krásné kapesní hodinky, které již nedostal zpět…
Vzpomínáte na naše prezidenty?
Ano, Antonína Novotného jsem fotil pro ČTK. To jsem se později dozvěděl až z redakce časopisu Signál.
Ve vaší strojírenské dílně můžeme spatřit několik zajímavých modelů strojů, jaké to jsou?
Pro tříletou vnučku jsem sestrojil funkční model parního stroje. Pro fyzikální kabinet zde vidíte Van de Graaffův generátor. Je to kopie původního modelu ze základní školy v Somerset West. A tady je zajímavost pro hodináře. Nazval jsem ho akcelerátor času, je to hodinový stroj s figurkami. Jako na orloji se otáčí doprava, protože jsem pravičák.
Odbočme, prosím, na závěr našeho rozhovoru k tématu hudby a literatury. Jaké autory rád posloucháte?
Mám rád klasickou hudbu. Čajkovského Klavírní koncert, Dvořákovu Novosvětskou, Smetanovu Prodanou nevěstu, Mou vlast. Od Mozarta je to Requiem. Čtenářům Pirátských listů doporučuji mého oblíbeného autora Uptona Sinclaira, např. jeho filozofické úvahy v knize Náboženská živnost.
Pane Melcere, děkuji Vám za rozhovor a přeji vám spolu se čtenáři do dalších let vitalitu, jasný rozum a svěží myšlenky pro realizaci nápadů.