Historie soběslavské průmyslové zóny „Na Pískách“ začala z pohledu veřejnosti v roce 2017, kdy zastupitelé dostali na stůl návrh na prodej relativně bezvýznamných pozemků vedle dálnice táborské realitní kanceláři Dividend plus. Jejich záměrem bylo vykoupení pozemků pro klienta Panattoni Europe – developerskou skupinu specializovanou na velké průmyslové a logistické areály. Na nevýhodný prodej, možná budoucí rizika a ztrátu kontroly nad danou lokalitou upozornil v té době náš zastupitel Martin Kákona. Nicméně zastupitelé tehdy těsnou většinou rozhodli o prodeji pozemků.

O pár měsíců později byla schválena změna územního plánu, která budoucí využití lokality potvrdila a novým majitelům pozemky řádně zhodnotila.

Čas uplynul jako voda a píše se květen roku 2020. Nelehká doba, kdy se všichni vzpamatovávají z první vlny koronavirových opatření a těší se na klidné léto. V té době se na informačním portálu s vyhodnocováním vlivů na životní prostředí EIA mezi stovkami velkých projektů z celé republiky objevuje záměr s označením JHC938 a názvem „Průmyslová zóna Soběslav“.

Petice a tisíce podpisů

Na existenci tohoto projektu upozornili právě Piráti, konkrétně opět zastupitel Martin Kákona. Na náš web napsal článek s názvem „Už je to tady – překladiště v Soběslavi“. Odezva veřejnosti byla neskutečná. Dostávali jsme desítky zpráv a e-mailů. Lidé se nás ptali, jestli je to vůbec pravda a co mohou udělat pro to, aby to tu nestálo. Během deseti dní se nám podařilo zmobilizovat aktivní a odhodlané občany a společně jsme vypustili petici proti zveřejněnému záměru. A dál už to asi znáte. Celá Soběslav rázem zapomněla na covid i roušky a hlavním tématem diskuzí se stala průmyslová zóna. Na osmi petičních místech po celém městě se rychle hromadily podpisy. Za deset dní jich byly téměř dva tisíce. Petiční archy pak byly spolu s desítkami připomínek odeslány Jihočeskému kraji. Své kritické připomínky poslali i naši zastupitelé. Martin Kákona upozornil na světelné znečištění či rizika nepřetržitého provozu podobných areálů, Iveta Matějů na dopravní zátěž a riziko agenturních pracovníků s možností vzniku sociálních problémů v regionu a pro Jana Černého bylo stěžejní propojení Soběslavi a Chlebova. Já jsem jako největší riziko viděl výšku budov až 20 metrů nad stávajícím terénem a narušené panorama Soběslavi.
Piráti pro Soběslav navrhují regulativa průmyslové zóny

EIA dopadla pro Soběslav dobře a developer dostal celý záměr znovu k přepracování. V září 2020 zastupitel Martin Kákona na jednání zastupitelstva podal návrhy na přijetí několika regulativů.

• Jednalo se například o:
  Nesouhlas s výstavbou bez znalosti budoucích uživatelů a konkrétního způsobu využití,
• nesouhlas s čistě skladovými a logistickými prostory,
• nesouhlas s výstavbou dříve, než bude připravena vhodná infrastruktura,
• nesouhlas s průmyslovou zónou v podobě, jaká byla prezentována v záměru EIA,
• omezení velikosti záměru a maximální velikosti jednotlivých budov,
• uložení radě města, aby jednala s petičním výborem a společně navrhly regulativa průmyslové zóny.

Přestože si v této fázi zastupitelstvo již bylo vědomo rizik, návrhy schválilo. Ocenili jsme, že všichni byli na stejné lodi, která nabrala ten správný směr. O to překvapivější byl další vývoj. Po několika jednáních bylo jasné, že k dohodě nedojde. Vedení města nebylo ochotné přistoupit na výraznější regulace a navrhovalo jen kosmetické změny. V té době se petiční výbor přetransformoval do podoby spolku s názvem Naše Soběslav z.s.

Aktivita výboru pro rozvoj průmyslové zóny

Po krachu společné cesty se zastupitelstvo rozhodlo vytvořit výbor, kde budou poměrně zastoupeny politické strany působící v zastupitelstvu. Jeden člen výboru tak potřeboval podporu tří zastupitelů. Původně jsme uvažovali o obsazení výboru zástupcem z řad odborníků, nakonec ale padla volba na Lukáše Slabého. Pro jeho podporu jsme se rozhodli především kvůli jeho vizi, kde hlavním cílem nebyla konkrétní představa, ale společná dohoda mezi městem a  tehdejším petičním výborem. Jeho diplomatické schopnosti musíme ocenit a konstatovat, že patřil mezi nejaktivnější členy.

Referendum

Mezitím se začalo mluvit o referendu. V červnu 2021 navrhl jeho vyhlášení náš zastupitel Jan Černý. Po emotivním vystoupení vedení města jsme se dozvěděli, že referendum je prý rizikem pro rozvoj stávajících podnikatelů, jako jsou Rašelina, FERT, Banes či Impregnace Soběslav. Hlasování podle toho také dopadlo a referendum kromě Pirátů pro Soběslav podpořil jen jediný zastupitel.
To ovšem spolek Naše Soběslav z.s. nezastavilo. Tou dobou měl již dávno posbírané podpisy na podporu referenda, které předal městu. Další tři měsíce jsme byli svědky pro mě naprosto neuvěřitelného – vedení města nechtělo referendum vůbec připustit a obstrukcemi se snažilo vše zvrátit. Jedním z argumentů bylo, že návrh na referendum neřeší budoucí náhrady ze strany města. Fakt, že je takový požadavek naprostým nesmyslem, následně potvrdil i soud a my doufali v referendum společně s parlamentními volbami v loňském roce, aby byla zajištěna co největší účast občanů. Město však určilo jiný termín, a to 14 dní po volbách! Důvod vidím jen jediný – nižší účast a tudíž vyšší pravděpodobnost neplatnosti referenda. Spolek se znovu obrátil na soud, který změnil termín referenda na společný s letošními komunálními volbami. Z mého pohledu šlo ze strany města o naprosto zbytečné zdržování a ignorování veřejnosti požadující referendum.

A co bude dál?

Od lidí často slýchávám, že už je o zóně stejně dávno rozhodnuto. Není. Soběslav má ještě několik možností. Nejdůležitější dvě jsou referendum a chystaná změna č. 2 územního plánu města Soběslavi. Ta v sobě obsahuje několik drobnějších regulativů území. Ty zásadnější jsou pak v referendu, které nás všechny čeká už na podzim.

Nejsme proti průmyslové zóně jako takové. Zcela ale odmítáme její výstavbu v megalomanské podobě a bez předem jasného využití i uživatele. Chceme takovou zónu, která bude městu přínosem a nikoliv zátěží na dlouhé desítky let.

Chcete mít průmyslovou zónu pod kontrolou, tak jako my?

Nyní je důležité, aby developer neprošel dalším kolem vyhodnocováním vlivů na životní prostředí EIA. To právě probíhá a každý z Vás má možnost poslat své připomínky. Čím více jich bude, tím lépe a je to jednoduché. Stačí si stáhnout vyplněný formulář a ten odeslat krajskému úřadu v Českých Budějovicích do 10. července 2022. Nechcete-li posílat připomínky poštou, pošlete vlastnoručně podepsané a oscanerované na emailovou adresu bucinsky@sobeslav.cz a my je odešleme hromadně za Vás.

Formulář s připomínkami

Bc. Miloš Bučinský
zastupitel města Soběslavi

Článek Nenechme developera rozhodovat o budoucnosti města se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Březová alej zůstane zachována

Nejkontroverznější informací zveřejněné studie bylo chystané vykácení celé březové aleje mezi “křížkem” u mateřské školy Duha a městským hřbitovem z důvodu nebezpečí pádu větví. To vyústilo v časté připomínky veřejnosti k této studii a zanedlouho město zveřejnilo informaci, že březová alej zůstane v co největším rozsahu zachována. 

Podle našich informací dojde ke kácení pouze v “nezbytně nutném rozsahu”. Dojde tedy k odstranění bříz, které budou překážet stavbě (především před panelákem na sídlišti Svákov), případně jejichž zdravotní stav bude špatný. Kácení proběhne pravděpodobně v průběhu příští zimy a počítá se i s prořezovou údržbou zbylých bříz v aleji. Doplněny budou stromy na místech, kde došlo ke kácení v minulých letech, tedy například kolem garáží u řadovek.

Další překvapivou informací ze zveřejněné studie je budoucí výstavba bytových domů v této lokalitě. Podle informací od místostarosty Pavla Lintnera se počítá s výstavbou dvou objektů s výškou až čtyřpatrového domu. Zatím však není vůbec jasné, kdo by případnou výstavbu financoval, zda soukromý investor či město (pouze za předpokladu existence vhodného dotačního titulu). Pozemky pod oběma chystanými bytovými domy jsou již v majetku města.

Bude dostatečně zajištěno parkování?

Kapitolou samo pro sebe je parkování. Vzhledem k současné situaci často přeplněných parkovišť i sousedních ulic  jsme vznesli připomínku, že nově přidaných cca 20 parkovacích míst a výstavba nových bytových domů situaci s parkováním ještě zhorší. My bychom si například dokázali představit vytvoření parkovacích míst změnou podélného stání na kolmé před současným panelovým domem, konkrétně před vchody 701 a 702. To však prý není bezpečné. Na druhou stranu kolmé stání je například u zimního stadionu na silnici první třídy, na náměstí, případně na sousední ulici u Penny, kde provoz rozhodně není menší, než v Mrázkově ulici. 

My jsme ke zveřejněnému projektu zaslali několik připomínek, z nichž by část měla být zapracována do další studie. 

Ke zveřejněné studii jsme vznesli následující připomínky, ke kterým jsme dostali kladné vyjádření:

• chodník vedoucí podél paneláku 1548 (Nad Hvížďalkou) ze západní strany nemá napojení na chodník vedoucí po Mrázkově ulici po druhé straně silnice,
• vytvoření parku se zelení v lokalitě u restaurace Mrtvola (bude ale řešeno až později s výstavbou bytových domů),
• vytvoření krátkodobého parkování (Kiss and Ride) v blízkosti MŠ Duha a u Rolničky,
• chodník mezi restaurací Mrtvola a ulicí u Jatek postrádá smysl a v navrhovaném řešení by nebyl téměř využíván. Kdo jde směrem ke hřbitovu tak přejde. Ten kdo jde do řadovek, ten by šel přes bývalé nohejbalové hřiště.

Dozvěděli jsme se také pár zajímavostí, které ve zveřejněném projektu nebyly:

• vsakování dešťové vody zůstane zachováno pomocí vsakování do průlehů po obou stranách silnice,
• v místě napojení na ulici Nad Hvížďalkou budou dešťové vody svedeny do kanalizace,
• většina stávajících chodníků ze zámkové dlažby zůstane zachována, případně v minimálním rozsahu předlážděna (například z důvodu rekonstrukce sítí),
• předlážděn bude asfaltový chodník před Senior domem

Dočkáme se výstavby u Sídliště Svákov? 

Studie Mrázkovy ulice ve svém textu zmiňovala územní studii Sídliště Svákov, která v té době nebyla nikde zveřejněna. Nyní ji už můžeme najít na webových stránkách města. Tato studie řeší zastavění luk mezi stávajícím sídlištěm Svákov, rodinnými domy u kotelny, ulicí Mrázkova a Rolničkou. Tato územní studie počítá s vytvořením čtyř bytových domů (tři dvouvchodové a jeden jednovchodový) a osmnácti parcel pro výstavbu rodinných domů. Celý projekt je však zatím pouze územní studií a od reality se ještě může značně lišit. Téměř polovina pozemků navíc není v současné době v majetku města.

Pokud máte nějaké dotazy k projektu rekonstrukce Mrázkovy ulice či územní studii sídliště Svákov, kontaktujte nás případně můžete i místostarostu Mgr. Pavla Lintnera.

Článek Co víme o rekonstrukci Mrázkovy ulice se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Jednání nebo schůzka?

Od města se toho příliš nedozvídáme, a to i přesto, že v září minulého roku zastupitelstvo pověřilo radu města, aby zajistila zápisy ze všech jednání týkajících se průmyslové zóny a předávala je zastupitelům. To si například pan místostarosta Pavel Lintner vynaložil po svém, když začal tvrdit, že jednání z 21. října nebylo jednáním, ale schůzkou a proto nebylo třeba z něj udělat zápis ani o průběhu jednání informovat zastupitele. Na zastupitelstvu tímto skvělým lingvistickým výkladem šokoval nejen některé zastupitele, ale i přítomné v publiku. 

Od developera nemáme žádné informace

Od začátku vzniku petičního výboru jsme s Martinem Kákonou, druhým členem výboru za Piráty pro Soběslav, důsledně tlačili na to, abychom věděli, co se kolem průmyslové zóny chystá, a měli o dění dostatek informací. Vedení města se zjevně od samého začátku snaží o pravý opak. A developer? Jeho zástupce Milan Hulínský byl přítomen na dvou jednáních zastupitelstva. Seděl tiše v koutě a o jeho přítomnosti většina lidí ani neměla tušení. V září pak na své pozici skončil a jediné, co po něm zbylo, byl jednostranně, ale profesionálně napsaný článek v červencové Hlásce a web, na kterém se toho za uplynulý půlrok nic nezměnilo.

Jediné informace, které v tuto chvíli máme, jsou ze zápisů schůzek petičního výboru s vedením města nebo s developerem a z fám, které se šíří městem. V celém příběhu je stále mnoho neznámých. Většina lidí, které potkávám, se nejčastěji ptá: “Co tam vlastně bude?”. To se ale zřejmě ještě nějakou dobu nedozvíme. 

Mne ale v současné době nejvíce zajímá, co se ve městě ve věci průmyslové zóny děje a proto jsem se rozhodl o informace požádat dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Nedozvěděl jsem se toho mnoho, přesto jsou některá zjištění zajímavá:

1. Posudky a studie průmyslové zóny

Požádal jsem o soupis veškerých studií a odborných posudků. O tom, že si je město nechalo zpracovat, slýcháme už od léta. Hned 7. července se členové rady shodli na zhotovení čtyř posudků:

• Dopravního řešení
• Integrace zeleně do prostoru projektu.
• Likvidace dešťových vod z areálu vč. variantního řešení jejich odvedení
• Krajinného rázu řešící výšku a začlenění hal do terénu

Posledně zmíněná studie byla stejný den zadána k vypracování panu Romanu Bukáčkovi ze Žďáru nad Sázavou a studie stále není hotová, ačkoliv zápis z jednání mezi petičním výborem a radou města hovoří o jejím dokončení na začátku listopadu. Zbylé tři posudky do prosince 2020 ani nebyly zadány. Stejně tak i dopravní studie pro cyklostezku mezi Soběslaví a Chlebovem. Jedinou studií, která byla zpracována a dokončena je rešerše posuzující možnosti regulace výstavby v průmyslové zóně, která byla zpracována městskými úředníky, o jejíž kvalitách se dočtete na stránkách petičního výboru. 

2. Návrhy řešení průmyslové zóny

Ze zápisů petičního výboru víme o dalších verzích projektu průmyslové zóny. V uplynulých měsících byly vypracovány nejméně dvě pracovní verze průmyslové zóny. Viděl je ale někdo? Sami účastníci těchto jednání tvrdí, že projekt se od té doby nijak zásadně nezměnil ba spíše naopak, v některých parametrech dokonce narůstá. Projekt nám na zastupitelstvo přijedou představit zástupci společnosti Exprin. Chtěli jsme ho předem vidět, abychom se mohli připravit na případnou diskuzi. Bohužel jsem se dozvěděl, že pracovní verze průmyslové zóny jsou autorským právem společnosti Exprin a ani jako zastupitel nemám nárok k tomu, abych je viděl.

3. Odhadní ceny bývalých pozemků města

Na závěr se vrátím k nejvzdálenější historii průmyslové zóny do roku 2017, kdy se soběslavští zastupitelé rozhodli pro prodej pozemků táborské společnosti Dividend Plus. Tento prodej byl proveden na základě znaleckého posudku Ing. B. Fialy ze Soběslavi, který byl vypracován 26. ledna 2017. Ten pozemky ohodnotil jako ornou půdu mimo zastavěné území města nepřístupné pro automobilovou techniku bez možnosti napojení na inženýrské sítě s obvyklou cenou 220 kč/m2. Upozorňuje však na možný budoucí růst ceny, což se potvrdilo hned v zápětí, když pár měsíců po prodeji došlo ke změně územního plánu a tyto pozemky přestaly být ornou půdou a staly se plochou určenou pro výrobu. Geniální způsob jak zhodnotit majetek, nemyslíte?

Co bude dál?

Můžeme ale zpětně zastupitele vinit z nevýhodného prodeje? Byl posudek zpracován opravdu odborně? A měli tehdejší zastupitelé dostatek informací? To už posuďte sami. Za mne je již od začátku celý projekt plný tajemství a záhad a jsem napjatý, jakým směrem se bude ubírat dál. Dočkáme se zde logistického centra? Obřích výrobních areálů? Prázdných hal? Anebo nás čeká jiná zářivá budoucnost?

Článek Máme v souvislosti s průmyslovou zónou právo na informace?  se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Domácí péče se dnes využívá například i v domácích hospicech, nebo v moderních terénních sociálních službách. Takováto zařízení v jiných městech jsou ukázkou toho, že nemalému procentu seniorů lze poskytovat plnohodnotnou péči v jejich vlastním sociálním prostředí poměrně dlouho. U některých klientů nakonec dojde k nutnosti jejich umístění do zařízení poskytujícího sociální službu, avšak ani v tu chvíli nemusí být senior umístěn do ústavního zařízení podobného našemu Senior domu. 

Ve chvíli, kdy je nutné využít sociální zařízení, může klient žít v prostředí, které připomíná domácí péči (unit care) s tím, že je mu nabídnut plný lékařský i pečovatelský servis.

To je ta druhá možnost. Tu mělo město využít, pokud nemělo odvahu vydat se výše uvedenou cestou komunitních terénních služeb. Tedy ne začít stavět na zelené louce vše znovu, to je samozřejmě nesmysl. Reálným (a v případě dotačního programu, ve kterém město žádalo naprosto akceptovaným) řešením, by byla přístavba menších “domků” (jednoho nebo dvou) propojených se stávajícím Senior domem spojovacím transportním tunelem. Toto řešení můžeme znát například z nemocnice nebo z některých jiných sociálních zařízení.

Na zastupitelstvu mne překvapilo tvrzení paní ředitelky, že Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS) vydala stanovisko, které odmítá deinstitucionalizaci. Po zastupitelstvu jsem si předmětné vyjádření našla a přečetla a s výkladem paní ředitelky nemohu souhlasit. Náš absolutně odlišný výklad toho, co se ve stanovisku píše připisuji našemu velmi odlišnému přístupu k moderním metodám sociální práce a poskytování sociálních služeb. 

Celý dokument si můžete přečíst zde.

Mne v něm zaujaly obzvláště následující části textu: 

“ Možnost žít ve svém domácím a přirozeném prostředí, v komunitním bydlení by měl mít každý (výjimku mohou tvořit potřeby osob s těžkým kombinovaným postižením či onemocněním vyžadujícím intenzivní ošetřovatelskou a lékařskou péči, širší zdravotnické vybavení a dostupnost různých odborností, tj. zejména důvody zdravotní, nikoliv sociální). Zásadním důvodem, proč však není tato možnost dostupná (a pokud se zásadně nezmění stávající poměry, ani nebude) pro všechny osoby s duševním onemocněním, zdravotním postižením, seniory, osoby trpící demencí apod., je nedostatek zdrojů. Nedostatek zdrojů finančních i lidských. 

Jde o nedostatek financí jakékoliv země, její vlády a také drtivé většiny rodin finančně zabezpečit a zajistit personálně kvalitní a bezpečnou péči všem lidem v jejich přirozeném prostředí. Deinstitucionalizace je tedy zásadní směr, avšak jde o cíl, kterého nebude a nemůže být ve 100% případů dosaženo. Jde o cíl, který chce asi každý z nás, nikdo si nepřeje skončit v institucionálním zařízení, a každý by rád dožil doma. Většina lidí však doma dožít nemůže z důvodů nedostatku finančních zdrojů na zajištění potřebné péče v důsledku rapidního zhoršení jejich zdravotního stavu, nedostatku zdravotních sester, lékařů, ošetřovatelek či pečovatelek poskytujících tuto péči, nebo v důsledku svých zdravotních komplikací. Samozřejmě však není možné z důvodu limitů k dosažení úplného cíle rezignovat na zásadní usilování, tedy co nejvíce se k tomuto cíli přibližovat a podpořit lidi v jejich přirozeném sociálním prostředí, popř. umožnit jim institucionální péči opouštět, pokud je to možné a pokud si to v daný moment přejí.

Plošnou deinstitucionalizaci pobytových služeb pro seniory, a zvláště pro osoby trpící demencí, je potřeba odmítnout. Nebráníme (ba právě naopak plně podporujeme) budování kapacit komunitních služeb (včetně terénních a ambulantních služeb), výstavbu menších obytných částí (unit care), výstavbě zařízení s kapacitou do 120 lůžek (nikoliv 400 a vícelůžkových zařízení, s tím, že je nutné neopomenout strukturu těchto zařízení ve smyslu např. švýcarských modelů nových pobytových služeb), změnám struktur budov komunitního charakteru (byť pobytových) po švýcarském vzoru apod. Je potřeba revidovat představu, že se mají rušit např. domovy se zvláštním režimem pro osoby trpící demencí či domovy pro seniory. Lze podpořit snižování kapacit ve prospěch jednolůžkových pokojů, společných prostor komunitního charakteru (malých jednotek), budování respitní péče či denních stacionářů apod.

V tomto ohledu by bylo dostačující konstatování, že ČR nebude u této cílové skupiny vymýšlet nová a celosvětově unikátní řešení, ale bude se s jistou dávkou pokory učit z aktivity těch zemí, které patří k nejlepším na světě v oblasti nastavení sociálního zabezpečení těchto uživatelů a snažit se zkvalitňovat stávající i nové kapacity.”

Jak jsme se mohli dočíst, plošnou a naprostou deinstitucionalizaci nelze aplikovat, protože existují skupiny občanů, které potřebují opravdu specifickou péči včetně zvláštního lékařského vybavení apod. Nicméně, se ve stanovisku můžeme také dočíst, že bychom se měli snažit maximálnímu počtu lidí umožnit zůstat v jejich vlastním sociálním prostředí, protože většina lidí touží dožít doma,ne v ústavním zařízení. Hlavní překážka (finanční nákladnost) stoprocentní deinstitucionalizace by nás neměla donutit rezignovat na snahy o co nejvyšší dostupnost kvalitní péče o cílovou skupinu seniorů. Toto konstatování APSS, mne vede k zamyšlení, zda by taková varianta rozvoje komunitních služeb nebyla dlouhodobě levnější než přistavět 24 lůžek za více než 40 milionů korun. 

Abychom neopomněli skupinu seniorů, která výše zmíněnou specifickou péči potřebuje, nebo se rozhodne vzhledem ke svým potřebám žít v zařízení poskytujícím sociální služby, můžeme se ve stanovisku inspirovat a rozvoj kapacit zařízení realizovat s ohledem na komunitní švýcarský model, tedy přístavbu malých jednotek či sdílených bytů. Tím zajistíme seniorům, kteří ve svém vlastním prostředí být nemohou, vysokou kvalitu jejich života právě i v zařízení sociálních služeb. 

Jsme si vědomi nutnosti rozšíření kapacit služeb, i toho, že populace stárne. Nerozumíme však tomu, proč se město i vzhledem k současné covidové situaci, kdy obyvatelé senior domu nemohli dlouhou dobu ani vycházet ze svého pokoje a někteří klienti zemřeli bez možnosti rozloučit se se svými blízkými (což je mimochodem v rozporu s dlouhodobě platným nařízením vlády), odmítá reflektovat připomínky a snahy o změnu kurzu v péči o seniory. Argument o tom, že chceme primárně seniory chránit, je samozřejmě naprosto na místě, avšak myslím, že stojí za zamyšlení, co je opravdu ochrana a co je pouze domnělá ochrana. A zda snaha o co nejdelší prodloužení života na úkor absolutního omezení kvality života, je opravdu správnou cestou. 

Řešením současné situace mohlo být, v ideálním případě, přehodnocení myšlenky a investice peněz do rozvoje pečovatelské služby, nabídka pracovních míst těm, kdo mají zkušenosti v oboru přímé sociální péče, ale díky covid krizi přišli o práci, nebo částečných úvazků rodičům s malými dětmi, kteří nemohou pracovat na plný úvazek, ale čas, který děti tráví ve školce, mohou flexibilně věnovat péči o seniory. V návaznosti na to, by bylo vhodným krokem pro posílení služeb otevření denního stacionáře a odlehčovací služby, kde mohou senioři rehabilitovat, navazovat sociální kontakt a netrpět samotou nebo nedostatkem péče v době, kdy jsou jejich blízcí v práci. či se o ně nemohou krátkodobě postarat. Nakonec nemusíme chodit daleko pro inspiraci,to že ambulantní a terénní služby mohou dobře fungovat a poskytovat kvalitní péči můžeme vidět přímo u nás ve městě v zařízeních Rolničky.

Pobyt několik týdnů v naprosté separaci, nemožnost komunikovat se svými blízkými a nebo mít jakýkoliv sociální kontakt považujeme za přístup, který je pro lidské bytosti naprosto dehonestující a výrazně přispívá k zásadnímu zhoršení kvality života a dřívější smrti. Proto Piráti pro Soběslav nepodpořili nástavbu Senior domu z důvodů vztahujících se k lidskosti a zachování důstojnosti seniorů. 

Mohla bych zde dále dlouze psát i o dalších důvodech. Například o tom jak kvalitní a příjemný život povedou klienti Senior domu během nástavby. 

Také bych mohla dlouze psát o tom, jak v Soběslavi probíhá realizace veřejných zakázek, dodržování termínů a kolik nás stojí vícepráce na každém projektu (kdy tyto vícepráce nikdo nečekal, například při stavbě bruslařské dráhy na podmáčené záplavové zóně..), ale míru rizika, že MPSV dotaci městu nakonec neproplatí, protože jak je v Soběslavi zaběhlou praxí, stavební firma opět nedodrží termín dokončení stavby, ponechám na Vás.

Článek Proč naši zastupitelé nepodpořili nástavbu senior domu? se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Sám jsem byl členem IT komise. Začátek byl plný nadějí, komisi poprvé svolal její předseda a novopečený místostarosta Pavel Lintner. Představil nám své plány, ale u nich bohužel zůstalo. Na svolávání komise neměl čas, a tak po necelém roce raději rezignoval. Novým předsedou se stal radní Michal Turek, personální změny v komisi však pokračovaly a došlo k přeobsazení dalších dvou členů. 

IT komise se za dva roky sešla pětkrát. Nejpodstatnější výsledky průkomise jsou realizace veřejné Wi-Fi na náměstí či revidovaný obsah webových stránek města. Momentem, který vystihuje zoufalost fungování městského IT, bylo únorové jednání. Začalo výpadkem internetu na úřadě kvůli větrnému počasí. Aby se komise vůbec mohla uskutečnit, musel jsem poskytnout internetové připojení svého telefonu. 

Už od samého začátku jsme pro radu města nebyli rovnocenným partnerem, rada nestála o naše názory ani připomínky. Předseda komise nám neposkytoval relevantní podklady pro jednání. Měl jsem z jednání pocit, že se s námi vlastně ani scházet nechce a jsme pro něj jen přítěží. Při revizi webových stránek jsme u mnoha bodů slyšeli jen “to si nepřeje pan starosta”, “s tím nesouhlasí pan tajemník” či “tady nejsme v XY, tady jsme v Soběslavi”. Za celé dva roky jsme od rady nedostali jedinou zpětnou vazbu naší činnosti. Tedy kromě informace o zrušení komise.

Komisi pro ŽP jsem považoval za jednu z mála funkčních. Jejího zasedání jsem se zúčastnil jako organizátor akce “Ukliďme Česko”. Jednání bylo naprosto profesionální a bylo vidět, že mají snahu řešit problémy. Příští rok už budu muset ohledně úklidu navštívit komisi stavební, pod kterou byly kompetence nově převedeny. Pány stavebníky bude jistě zajímat, kde se nám po městě  válí odpadky, které budeme uklízet.

Článek Reakce na zrušení odbojných komisí se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Piráti pro Soběslav preferují pro podobné projekty otevřenou architektonickou soutěž. Té se ovšem v Soběslavi jen tak nedočkáme, a proto jsme odevzdali vlastní připomínky.

První vypracovala paní Ing. Kaprálová z Matfyz v Praze. Nelíbí se jí zvolený vodní prvek, který dle jejího názoru neladí s okolím historického kostela a raději by preferovala obnovu stávající pumpy, z které by voda odtékala kaskádovým korytem. Nesouhlasí ani z umístěním dětského hřiště, které se do klidného prostředí u kostela nehodí, stejně tak chytrá lavička, kterou rovněž navrhuje z projektu zcela vypustit. Jako zásadní vidí přidání většího množství zeleně, například nové vrby či lučních květin, a vytvoření nového vstupu do Černovického potoka. Autorka dále uvádí, že umístění tolika prvků na malé ploše je nepraktické, nelogické a především neekonomické.

Podobně skeptický k představenému projektu je i náš zastupitel Miloš Bučinský. Ten vidí problém například v prostoru pro otáčení vozidel. Již dnes se zde otáčí osobní vozidla či komunální technika přes trávník. Vhodná by byla i změna stojanů na kolo, které by mohly být opěrné. Ty jsou komfortnější a méně rušivé. Nesouhlasí s umístěním dětského hřiště, které je stejného konceptu jako nedaleké u polikliniky a Domu dětí a mládeže. Navrhuje umístění například domečku z proutí, který by lokalitu tak nerušil.

Za nesmyslné řešení považuje chytrou lavičku s altánkem a cituje předsedu pražského magistrátního Výboru pro IT a Smart City pana Beránka: „Je to přežitek z první generace Smart City projektů, kdy byl důraz na hardware a nákupy viditelných řešení”. Vhodné by bylo vizuální propojení Černovického potoka, zvýšení plochy zeleně a nahrazení některých laviček lehátky.

A co vy, souhlasíte s připomínkami? A jak se Vám líbí návrh zpracovaný ateliérem Kročák a co byste rádi viděli jinak?

Článek Stavební úpravy parku u sv. Víta aneb co bude dál se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Celý záměr byl bez vědomí veřejnosti připravován již několik let. Ta se však proti záměru až překvapivě hlasitě vzbouřila a i zastupitelé za Piráty pro Soběslav podpořili petici proti realizaci záměru “Průmyslová zóna Soběslav”. Díky tlaku veřejnosti se podařilo projektový záměr poslat do velkého hodnocení EIA, kde bude muset být odborně posouzen a patřičně upraven. Mnoho připomínek, které do “malého EIA” řízení poslali občané, bylo zařazeno mezi podněty, které musí investor vyřešit. Není to však vítězství, ale jen ukončení prvního kola zápasu. A to další právě začíná. Na kolik kol tento zápas bude a kdo vzejde jako vítěz není vůbec jisté.

Podle podobných scénářů se průmyslové zóny chystají i jinde. Mediálně nejznámější je asi Ševětín. Zde by měla vzniknout průmyslová zóna nedaleko Neplachova v místech, kde ještě před pár měsíci stával historický dvůr Švamberk. Dalšími lokalitami v hledáčku developerů jsou například, Chotoviny, Jindřichův Hradec, Vodňany, Strakonice či České Budějovice. A možná i další, třeba právě u Vás.

Podobné megalomanské projekty by měly být posuzovány nejen z hlediska města či obce, ale i širokého okolí a celého kraje. Chystaný záměr v Soběslavi počítá s více než 1300 zaměstnanci i přes to, že takové číslo odpovídá počtu nezaměstnaných v celém okrese. Co se stane, až bude souběžně otevřeno hned několik takových areálů? Zůstanou rozestavěné? Neobsazené? Průmyslové zóny by měly být stavěny chytře. Měly by sloužit především obyvatelům, kteří kolem nich žijí a realizaci by měla předcházet dlouhodobá diskuze se zapojením nejen nestranných odborníků, ale také veřejnosti. Jinak místním takovéto projekty přinesou jen a jen problémy.

Miloš Bučinský

zastupitel za Piráty pro Soběslav

(tento článek je součástí podzimního vydání Pirátských listů)

Článek Soběslavské “průmyslové” překvapení se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Samotný registr smluv nemá dostatečné kontroly správné registrace. To je jedním z důvodů, proč pan M. Bláha založil Hlídač státu. Na stínový web sobeslav.cz jsem z Hlídače vybral posledních 1000 smluv s odkazy na důležité informace. Zájemce dozví s kým účastníci smlouvy nejčastěji obchodují, zda mají vazbu na politiky, koho sponzorují, jakých veřejných zakázek se účastní, či jaké dotace obdrželi. U smluv je posouzen i soulad registrace se zákonem. Město Soběslav má v registru 7 smluv označených za pravděpodobně neplatné a 28 smluv s vážnými nedostatky. S “dceřinými společnostmi” registruje cca 10% smluv se skrytou hodnotou, což asi není správné. 

Často jde pouze o formální chyby. Smlouva však  může být prohlášena za neplatnou i pro ně. Chybnou registraci smlouvy většinou už napravit nejde. Je proto třeba při registraci myslet na snadné vyhledávání. Účelem zákona o registru smluv je přece zlepšení veřejné kontroly nad hospodařením města. To spolu se zavedením dalších metod veřejné kontroly je v zájmu nás všech. Zdá se však, že zavedení transparentních účtů či zveřejňování faktur je běh na dlouhou vzdálenost. Nahlížení do Hlídače státu může tuto vzdálenost zkrátit.

Článek Používejme pro kontrolu Hlídač státu se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Z těchto důvodů jsem se rozhodl nechat zpracovat nezávislý audit Hlásky. Oslovil jsem sdružení Oživení, které se od roku 1997 zabývají problematikou střetu zájmů, korupcí a transparentností veřejného sektoru. Jednou z mnoha jejich aktivit je “Hlásná trouba”, která hodnotí radniční noviny. Aby byl audit vypovídající, bylo potřeba zanalyzovat 5 po sobě jdoucích čísel (06/2019 až 10/2019), které si vybralo samo Oživení. Z nich byla sestavena závěrečná zpráva, kterou na začátku prosince obdrželi k připomínkování zastupitelé a redakční rada Hlásky.

Výsledky auditu ke stažení zde

Zpráva obsahuje dvě části. První je obsahová analýza Hlásky, kde je analyzován obsah a výsledek je vyjádřen v číslech. 

• Politické plocha (POP) – Rozsah věnovaný dění v obci a jednání radnice je dostatečný a odpovídá dalším radničním periodikům. Cca 20% této plochy jsou usnesení rady města, což auditor vidí pozitivně, avšak upozorňuje, že to moc neřekne občanům, kteří dění na radnici nesledují.
• Politická plocha o budoucích rozhodnutích – Rozsah věnovaný informacím, které ukazují na otevřenost radnice, její ochotu diskutovat své plány a brát v potaz představy občanů. Nulové hodnoty indexu dosáhl ve všech pěti hodnocených číslech.
• Index různosti názorů (IRON) – V Hlásce je dostatek informací o dění v obci, obsahově však politická plocha neplní požadavek pro objektivní a vyvážené informování. Tento index dosáhl hodnoty 0.68% a to jen díky Hlásce 08/2019, která se zabývala neschválenou akcí GrafitEko. I u tohoto článku však auditor upozorňuje, že se nejedná o nezávislý a objektivní text. Horšího Indexu ze všech auditovaných periodik dosáhl už jen Vejprnický zpravodaj.
• Anonymní plocha a poškozující plocha – Jedná se o anonymní články a články, které mají za cíl dehonestaci oponentů radnice či jejich zesměšnění. U obou ukazatelů Hláska dosáhla nulových hodnot a jde o pozitivní rys zpravodaje.

Závěr auditu pak obsahuje konečné hodnocení, které zní takto:

Zpravodaj nenabízí svým občanů objektivní a vyvážené informace o dění v obci. Naopak, přes zdánlivou apolitičnost, nabízí pouze velmi pozitivní obraz některých představitelů města, kteří se pohledem zpravodaje starají zejména o kulturní vyžití ve městě a komunitní život.

Druhou částí je analýza Zásad pro vydávání zpravodaje Soběslavská Hláska, které schválila rada města v září 2017. Auditor upozorňuje, že redakční rada Hlásky je volena vedením města a redaktorka Hlásky je zároveň její členkou. Takto nastavená pravidla nepodporují objektivní a vyvážené informování o dění v obci. Podle zápisů z redakční rady (dostupné na musobeslav.cz) dochází k omezení přístupu opozičních názorů. Správnou úlohou redakční rady přitom má být kontrolování dodržování zásad pro vydávání zpravodaje. Redakční rada Hlásky však vystupuje jako konečný schvalovatel obsahu.

Audit upozorňuje na chybějící rubriku pravidelných příspěvků zastupitelů i na nestandardní roli redakční rady při jejich schvalování. Kontroverzním bodem je “V případě kritizujícího příspěvku má kritizovaná strana právo na souběžné zveřejnění odpovědi v témže čísle Hlásky”. Podle auditora pokud někdo nesouhlasí s názorem představeným ve zpravodaji, měl by mít právo reagovat, ale až v následujícím čísle.

Takové jsou výsledky auditu, jehož analytickou část najdete na webu hlasnatrouba.cz, kompletní zprávu z auditu pak na sobeslav.cz/audit. A co Hláska? Změní se něco? Bude i nadále pod kontrolou, nebo se změní v nezávislé radniční noviny, které budou sloužit nejen k informování, ale i diskuzi? To nám ukáže čas a vůle radních a zastupitelů něco změnit.

Výsledky auditu ke stažení zde

Článek Audit měsíčníku Hláska – Je nezávislým radničním periodikem ? se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.

Zdroj: SŽDC, https://www.koridory.cz/stavbe-sobeslav-doubi-bylo-vydano-stavebni-povoleni/

Velkou změnou projde oblast Na Ohradách. Po výstavbě železničního koridoru a odtěžení původního náspu tu vznikne nový prostor, který bude oddělen od železniční trati protihlukovými zdmi.

Na tento prostor si město Soběslav nechalo vypracovat Studii změny funkčního využití Na ohradách v Soběslavi. 

Přibližně v trase původních kolejí vznikne komunikace spojující oblast u nádraží a výpadovku na dálnici D3. Na tuto novou komunikaci se zřejmě přesune část provozu z ulice Na Ohradách a podle studie bude chodník veden jen po jedné straně. Po obou stranách této komunikace vzniknou nové stavební pozemky. Největší prostor je určen pro výstavbu nízkopodlažních rodinných domů, přibližně pro 30 obyvatel. Prostor u přivaděče na D3 je určen pro komerční využití, může se zde například rozšířit stávající výrobní areál. Dětské hřiště Na Ohradách zůstane, od nové komunikace by mělo být odděleno stávající zelení. Nová zeleň bude jen kolem části nové komunikace.

Odhadované náklady na úpravu prostoru jsou 16 mil. Kč. Jedná se tedy o finančně náročnou akci, která by mohla být částečně kryta z prodeje pozemků pro rodinné domy.

Zdroj: https://www.musobeslav.cz/urad/informace/uzemni-studie-na-ohradach-podklad-pro-zmenu-uzemniho-planu-726cs.html (šedivá ploha-nová komunikace, šrafovaná červená-rodinné domy, fialová OP-komerční využití)

Článek Jak bude vypadat prostor Na Ohradách v budoucnu se nejdříve objevil na Piráti pro Soběslav.