Bylo nebylo, bylo jedno město a u něj nádraží. K němu jezdili lidé na kolech a kola před cestou do práce či školy zamykali do krásného kolostavu. Jak šel čas, kolostav chátral a postupně ho odvál čas někam do dalekých moří. Lidé marně hledali kolostav a museli kola zamykat ke všemu, co se v okolí našlo. A na to se smutně dívala z výšky městská kamera.

Ale nebyla by to správná pohádka, kdyby neměla šťastný konec. Po dostavbě koridoru město koupilo kolostav nový, větší, lidé zase měli kam zamykat svoje kola a kamera se opět mohla vesele dívat dolů a lidem kola hlídat. A protože výběrové řízení bylo transparentní, městu zbyly finance i na jeden kolostav na náměstí…