Martin Kákona je čtvrtým rokem soběslavským zastupitelem za Piráty pro Soběslav. Je jedním z nejaktivnějších zastupitelů, dokonce předkládá návrhy na jednání zastupitelstva, což v Soběslavi není vůbec běžné. Jak se na své dosavadní angažmá v komunální politice dnes dívá, se můžete dočíst v rozhovoru.

Proč se vlastně běžný člověk rozhodne vstoupit do komunální politiky? Většinově spíš převládá názor, že politika na všech úrovních je špína a je lepší držet se od ní dál.

To se postupně vyvíjelo. Před lety jsem se setkal na jednání se stávajícím starostou Soběslavi kolem čistírny odpadních vod. Už tam mě zarazil jeho přístup, vůbec jsem neměl dojem, že by zastupoval obyvatele města, že by byl tím, kdo se o ně stará. Začal jsem pak na čas chodit na zasedání zastupitelstva, ale pochopil jsem, že to nemá smysl.

Přelomovými zážitky byly povodně v roce 2002 a 2006, kdy z mého pohledu město i stát zcela selhaly v kritické situaci. Nikdo pořádně nevěděl, co má dělat. Nebyly žádné informace, nikam se nedalo dovolat, všechno trvalo strašně dlouho, sehnat například vysoušeč nebo loď bylo téměř nemožné, stejně tak sehnat rychle statika. Přitom město by ho přece mohlo sehnat pro všechny. Dostatek informací je v tak náročné situaci úplně zásadní, ale prostě v Soběslavi nebyly. Takže lidé si mezi sebou předávali informace, které sehnali všude možně.

Druhá povodeň byla horší v tom, že bylo evidentní, že město za čtyři roky žádná protipovodňová opatření nezajistilo. I hráze, které se začaly stavět potom, vůbec neřešilo město, ale Povodí Vltavy. Při bleskové povodni v Mokré v roce 2013 jsem pochopil, že i když už se mě to osobně netýká, protože jsem se mezitím přestěhoval na kopec, mám pořád potřebu ten problém řešit. Začátkem roku 2014 mě vyhledal jeden ze soběslavských obyvatel s tím, že se musí odstěhovat kvůli vedení města. To mi přišlo už hodně děsivé, tak jsem se rozhodl, že se to pokusím změnit.

Proč vznikla kandidátka zrovna pod hlavičkou Pirátů? Před čtyřmi lety byli značně okrajovou stranou.

Věděl jsem, že by bylo těžké sehnat podpisy na vznik úplně nové kandidátky. Chtěl jsem si proto vybrat z existujících stran a hledal jsem na internetu jejich programy. Našel jsem ale jenom ten pirátský, ostatní na internetu zveřejněny prostě nebyly, takže to rozhodlo. Přestože jsem věděl, že ne všichni jsou se směřováním města spokojeni, bylo dost náročné kandidátku naplnit. I když jsem zdůrazňoval, že není proti někomu, ale pro změnu. Pro lidi je jednodušší jít s tím mocným než s outsiderem.

Nakonec jste do Pirátské strany i vstoupil.

Měl jsem pocit, že jim to tak trochu dlužím. Navíc jsem vlastně ve všem, co dělám, tak trochu pirát. Současné směřování strany je mi sympatické, tak nebyl důvod, proč je nepodpořit.

Do zastupitelstva se nakonec dostali dva kandidáti za Piráty pro Soběslav, kromě vás i Iveta Matějů. Proběhla nějaká jednání o případné koalici?

Několik pokusů jsem udělal, sešel jsem se s některými zastupiteli, ale k ničemu to nakonec nevedlo. Místní politika jede v zajetých kolejích a nepodařilo se ji dodnes změnit. To je vidět na každém zasedání zastupitelstva. Ze začátku byl například velký problém už jen to, že jsem chodil s vlastními návrhy a chtěl je zařadit na program jednání. V Soběslavi se to prostě takhle nedělá. Většinu zásadních rozhodnutí dělá rada města, zastupitelstvo je jenom nutnost, která je tak trochu obtěžuje. Hlavní je, aby to netrvalo moc dlouho a hraje se podle předem napsaného scénáře.

Po dlouhém úsilí se podařilo dosáhnout toho, že naše návrhy jdou do programu víceméně bez obstrukcí a může se o nich jednat a hlasovat. Jejich schválení je ale úplně jiná otázka.

Piráti nedostali ani místo v kontrolním výboru. V jiných městech je běžné, že je kontrolní výbor osazen převážně opozicí a předseda kontrolního výboru bývá také vybrán z opozice.

Získali jsme místo pouze ve finančním výboru. Já jsem chtěl být členem kontrolního výboru, byl jsem navržen, ale nakonec mě nezvolili. Všechno vypadalo jako předem domluvené.

Dosáhli jste nakonec některých změn?

Jednotlivých ano. Například je zveřejňován zápis ze zastupitelstva a audio záznam. Město pořizuje i videozáznam, ale ten je jen k doptání na městském úřadě. Piráti sami zveřejňují videa z jednání zastupitelstva. Také se na internetu nyní zveřejňují podklady pro zasedání zastupitelstva, takže občan se může dozvědět, o čem se bude jednat a do jednání zasáhnout. Jsou to ale spíš věci, které jsou všude jinde běžné. Tady jsme na nich museli dlouho usilovně pracovat.

Problémy jste měli i s petičním stánkem, přestože je petiční právo až na malé výjimky nedotknutelné.

To asi v Soběslavi dříve nevěděli, proto se náš petiční stánek vždy pokusili nějak odstranit nebo jinak zneškodnit. Došlo i na soudní spor, kdy se město odvolávalo stále výš, až už všechny instance řekly, že chyba byla na straně města. Přesto vedení města stále hledá nové cestičky k tomu, jak zneškodnit a zdiskreditovat opozici. Mě to stojí hlavně hodně času, peněz naštěstí ne, protože spory vyhrávám. Víc je mi líto všech obyvatel Soběslavi, protože z jejich peněz vlastně platí město všechny ty spory a soudní výlohy.

Stojí tyhle vyhrocené vztahy vůbec zato?

Pro mě je to prostě otázka principu. Samozřejmě to příjemné není a žere to čas, ale nemůžu ustupovat donekonečna. Je jasné a potřebné dát důrazně najevo, že si všechno líbit nenechám. A v některých případech už se to potvrdilo. Chci dosáhnout toho, že právo platí i v Soběslavi pro všechny stejně. To je jeden z důvodů, proč jsem do toho všeho vůbec šel. Kdybych toho teď měl nechat, musel bych asi z města úplně odejít. To ale neplánuju. Například ten petiční stánek já prostě musím jít stavět pořád dokola, dokud to neprojde tak, jak má – tedy bez obstrukcí radnice.

A určitá změna už se vlastně stala na loňských městských slavnostech na podzim. Petiční stánek jsme opět postavili a tentokrát to nikdo z vedení města ani městská policie neřešila. Možná proto, že přijel i Ivan Bartoš a krajský předseda Pirátů Lukáš Kolářík a byla by z toho moc velká mediální kauza. Takže nějaký efekt to všechno má.

Máte i nějaké pozitivní ohlasy?

Určitě máme, na facebooku a často i nějaký e-mail přijde. Ale člověk se vždycky tak nějak víc soustředí na to negativní, protože se snaží analyzovat, co udělal špatně a jak to příště vymyslet jinak. Ale to mi nevadí, jsem na to zvyklý z bývalé práce, kde jsem vedl vývojáře, a v takové práci vás taky nikdo nepochválí, protože vymyslíte něco, co se pak prodává třeba za rok nebo i déle.

Jak náročné je být zastupitelem a přitom dělat svou práci, která člověka živí?

Pokud to chcete dělat poctivě, na zastupitelstva se připravovat a věci promýšlet, tak to pochopitelně zabere dost času. Naštěstí mám okolo sebe další lidi a práci si rozdělíme. Mám také štěstí, že můžu dělat práci, která mě baví a dává smysl. Teď pracuju v Ústavu jaderné fyziky Akademie věd, kde se podílím na vývoji detektorů pro měření kosmického záření na palubách letadel. Zjednodušeně řečeno jde o vývoj přístrojů, které mají změřit intenzitu kosmického záření a na jejím základě určit radiační zátěž pro člověka. Posádky letadel a kosmických lodí jsou totiž vystaveny zvýšené intenzitě kosmického záření více než lidé na zemském povrchu. Dávku, kterou posádky letadel obdrží, nyní stanovujeme pomocí speciálního výpočetního programu. Měření s detektory se používají pro ověření a  zpřesnění těchto výpočetních programů. V kosmické lodi třeba při cestě na Mars je pak člověk vystaven ještě vyšším dávkám od kosmického záření. Navíc pokusy na opicích v Rusku ukázaly, že vlivem těchto dávek jednoduše blbnou. Každoročně se účastním konference, kde se snažíme vyřešit ochranu kosmonautů a přístrojů při vesmírných misích.

Martin Kákona vystudoval konstrukci počítačů, dlouho pracoval v IT firmě, kde vedl tým vývojářů. Zabývali se například šifrováním dokumentů, které k nám přicházejí z EU. V současné době pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV, kde se podílí na vývoji detektorů kosmického záření v letadlech. V Soběslavi vybudoval hvězdárnu pro laickou i odbornou veřejnost, kde je uzel pozorovací sítě Bolidozor pro rádiové pozorování meteorů. V roce 2014 byl zvolen do zastupitelstva za Piráty pro Soběslav.

Tento článek vyšel v Soběslavském vydání Pirátských listů – Léto