Narodila jsem se v Děčíně (1947), a jelikož rodiče neměli po válce kde bydlet, tak „osídlili“ Sudety. V roce 1948 byli odtud soudruhy vyhnáni, a tak jsme se ocitli v Soběslavi. Zde jsem vychodila základní školu a poté absolvovala Střední keramickou školu v Bechyni. Byla jsem v Pionýru i ČSM, ale vždy jsem to brala jako recesi.

Po škole jsem pracovala v propagaci, poté jsem se vyučila aranžérkou a pracovala u Domácích potřeb. Od roku 1971 jsem nastoupila do soběslavského muzea, absolvovala Muzejní školu v Brně obor konzervátor a v muzeu se věnovala této činnosti. V roce 1981 jsem se vrátila k aranžování v propagačním podniku Spotřebního družstva Jednota. Ten ukončil v roce 1992 činnost. Pokračovala jsem v práci na živnostenský list.

Po revoluci jsem se zapojila do činnosti OF. Dali jsme podnět na vznik soběslavských novin.

Od roku 1993 jsem se stala redaktorkou Soběslavské Hlásky. V roce 1999 jsem chtěla z redakce odejít, ale dozvěděla jsem se, že na moje místo je vypsán konkurz. Nezúčastnila jsem se ho a v květnu 2000 jsem byla z redakce odstraněna. Zůstala jsem pracovat na „volné noze“ a na konci roku odešla do předčasného důchodu.

Mám tři dospělé děti, čtyři vnoučata a jednu pravnučku.

Do politiky se mi již nechtělo, ale jelikož jsem tak trochu nahlédla „pod kobereček“, možná přispěji k tomu, aby se něco změnilo.