Od narození v roce 1949 do absolvování SVVŠ jsem žil v Soběslavi. Velmi brzy mne začaly zajímat počítače i staré hodiny. První zájem se stal povoláním a druhý koníčkem. Vystudoval jsem v Brně elektrofakultu se zaměřením na programování a operační systémy. Oženil jsem se a narodila se nám dcera. V současné době jsem rozvedený.

Po studiích na VŠ jsem nastoupil do nového závodu Zbrojovky Brno jako technik jednoho z prvních počítačů EC1021, ke kterým se ve Zbrojovce vyráběly diskové paměti. Společně s kolegou jsme napsali výrobní testovací systém, který nejen prověřoval funkci a spolehlivost vyráběných pamětí, ale dokázal i diagnostikovat případnou závadu.

Když se začínalo budovat výpočetní středisko v Ladě Soběslav, vrátil jsem se i s rodinou do Soběslavi. Ve výpočetním středisku jsem pracoval jako programátor, analytik, vedoucí provozu, vedoucí projekce a nakonec jako vedoucí výpočetního střediska. V té době jsem vstoupil do KSČ a zůstal tam do roku 1989. Kromě počítačů mne stále zajímaly hodinové stroje a nově i šachy, které jsem hrál závodně, a nějaký čas jsem byl předsedou šachového spolku.

V období privatizace jsem se stal ekonomickým ředitelem Lady a členem jejího představenstva. V době, kdy Ladu převzal Motor Jikov, jsem odešel do soukromého podnikání. Jako soukromá osoba (OSVČ) jsem se stále zabýval informačními technologiemi a prodejem vlastního programu pro poloautomatické sestavení školního rozvrhu. Jako první v Soběslavi jsme s kolegou začali zavádět internet a tvořit webové prezentace, například pro jihočeské hrady a zámky, včetně zámku Hluboká. I po odchodu do důchodu nadále udržuji několik internetových prezentací.

K tvorbě autorského webu Pražského orloje mě přivedla láska ke starým hodinám, jako ke svědkům znalostí a umu našich předků. Založil jsem a stále vedu horologický spolek s celorepublikovou působností, který sdružuje lidi bádající v historii orlojů i sběratele a znalce starých hodin. V Soběslavi tato činnost vyústila ve vybudování Věžního muzejíčka s hodinářskou a zvonařskou expozicí. Podařilo se objevit starý soběslavský hodinový stroj a zajistit jeho restaurování v dílně pražského orlojníka. V současné době jsem hodinářskou expozici pod názvem “Hodinárium” přesunul do Děčína.

Do komunální politiky vstupuji zejména s cílem zvýšit transparentnost hospodaření města. Zde bych mohl uplatnit své zkušenosti bývalého ekonomického ředitele a znalost výpočetní techniky.