Profil: Ing. Martin Kákona

Ing. Martin Kákona

Narozen: 11. 3. 1967 v Táboře

Povolání:
výzkumník

Politická příslušnost:
registrovaný příznivec České pirátské strany

profil_kakona_civil

Narodil jsem se v Táboře v roce 1967 v učitelské rodině. V tomto městě jsem prožil celé dětství, i když do školky jsem dojížděl do Obrataně (což bylo pro městského kluka hodně drsné), a na základní i na střední školu do Sezimova Ústí (to bylo také drsné, protože máma na té základce učila a věděla známku z diktátu vždycky dřív než já). Byla to doba, kdy lidé létali na Měsíc, objevily se první mikropočítače a z centra města byly tenkrát ještě vidět hvězdy. Od dětství jsem se zajímal o elektroniku a počítače a nechápal jsem, proč nás paní učiteka učí násobilku, když jí mohou počítat stroje a proč nás učí pravopis, i když tenkrát počítač pravopis kontrolovat ještě neuměl. V tomto ohledu jsem trochu předběhl dobu 😉 Svůj první počítač s tříbitovou instrukční sadou jsem zkonstruoval už na základní škole (byl jsem přesvědčen, že stroje mají lidem pomáhat a chytré telefony tehdy ještě neexistovaly). Můj zájem o elektroniku a vesmír mne později přivedl ke konstrukci různých astronomických přístrojů. Mimo jiné jsem zkonstruoval Mrakoměr. Přístroj, který slouží k ochraně robotických dalekohledů před deštěm. Využívají ho dalekohledy na různých místech světa. Například síť robotických dalekohledů BOOTES ve Španělsku, na Novém Zélandu, v Jihoafrické republice, v Číně. S násobilkou mám ale problémy dodnes.

Astronomie se pro mne stala poloprofesionálním koníčkem, protože kromě toho, že je to má záliba, starám se i o organizaci pozorování na jihu Čech a pekluji se s astronomy v rámci České astronomické společnosti jako předseda její jihočeské pobočky.

V současné době pracuji jako výzkumník a vývojář elektroniky v Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR, kde pomáhám s vývojem detektorů ionizujícího záření a výzkumem detekčních metod na palubách dopravních letadel.

Pokud jste životopis dočetli až sem, tak vydržte, nakonec se dozvíte, proč dělám tak trochu do politiky.

Vystudoval jsem ČVUT v Praze, hádejte co, Elektronické počítače. Bezprostředně po dokončení školy jsem spoluzaložil firmu, která se zabývala ochranou dat, a která je nyní součástí jedné z deseti největších počítačových firem v České Republice. V této firmě jsem přes dvacet let pracoval jako šéfkonstruktér. Vedl jsem tým, který zkonstruoval první český šifrovací mikroprocesor (SIC 5000, 1993). Dále jsem pracoval na vývoji šifrátorů a nosičů šifrovacích klíčů. Zabýval jsem se výzkumem biometrických metod, výzkumem takzvaných postranních kanálů u šifrátorů a nosičů klíčů, výzkumem generátorů náhodných znaků a fyzikálních zdrojů šumu a výzkumem algoritmů pro šifrování velkých bloků dat. Některá zařízení byla vyvíjena pro zahraniční partnery (například Toshiba Information Systems), některá pro použití pro státní utajované informace (NBÚ) nebo pro klasifikovaná data předávaná z Evropské unie (EU Extranet).

V roce 1994 jsem se s rodinou přestěhoval do Soběslavi. Nejdříve jsme bydleli v domě u řeky po předcích, který byl naší rodině vrácen v restituci. Dům byl ve velmi špatném stavu a prakticky neobyvatelný. Když jsme ho konečně celý zrekonstruovali, zažili jsme zde dvě povodně v roce 2002 a 2006. Po první povodni jsme se v roce 2003 rozhodli postavit dům na našem pozemku na kopci Svákov, protože jsme se po povodni doslova ze dne na den stali bezdomovci. V tom roce jsme poprvé požádali o stavební povolení. Protože stavba domu je náročná věc, která ovlivní život celé rodiny, rozhodli jsme se postavit dům nejenom na bydlení, ale takový, který by byl užitečný pro více lidí. Po dlouhých tahanicích s úřady jsme v roce 2007 získali stavební povolení na stavbu hvězdárny. Zde nyní bydlíme a pokud nás někdo navštíví, ukážeme mu vesmír, v němž žijeme.

Tohle není kanón, ale sluneční dalekohled.

S manželkou jsme se potkali na vysoké škole. Moje manželka je podle taxonomie MUDr. Plzáka „sportovkyně táborových ohňů“. Důsledek to má ten, že spolu cestujeme jak po Čechách, tak po světě. Oblíbili jsme si takzvané nízkonákladové cestování. Jeho výhoda spočívá v tom (kromě toho, že se za méně peněz dostanete dál), že když se po cizí zemi pohybujete pomalu a pěšky, více poznáte, jak se tam lidem žije. Mohu tedy srovnávat život a krajinu u nás a jinde.

Máme synadceru. Protože se také rozhodli být „piráty“, můžete si na našem webu přečíst jejich samostatné životopisy. Nebudu jim to tedy kazit tím, jak je vidím já.

Protože jsem zažil v Soběslavi několik povodní a vím, jak nefungují protipovodňová (spíše povodňová) opatření a hlavně jejich řízení, založil jsem v roce 2006 web, který měl sloužit pro předávání informací o stavu Lužnice a Nežárky a později i Černovického potoka. Data jsou na web předávána přímo ze sítě limnimetrů a systém tedy funguje, i když se zhroutí servery ČHMU a Povodí Vltavy (což je během povodně běžné). Současně jsem tento web používal jako vrbu, do které jsem si mohl postěžovat, jelikož mi redakce Hlásky nechtěla otiskovat moje články s odůvodněním, že jsou pro její čtenáře příliš odborné. To úplně chápu, protože by to mohlo vést k nežádoucím společenským jevům. Třeba, že by čtenáři začali přemýšlet. (Povodňové zpravodajství nyní naleznete na našem webu zde.)

Patřím mezi studenty, kteří se účastnili sametové revoluce. Udržoval jsem na Strahově v provozu počítače a tiskárny, které tiskly letáky, až jsem byl z barvení pásek do tiskáren modřejší, než leckterá politická strana. S manželkou a vlastně i se synem jsme také letáky vylepovali. Dělali jsme to tak, že manželka měla syna na dětské sedačce na zádech a sledovala, jestli nejde milicionář (sedačka měla dvojitý potah, ve kterém jsme měli letáky schované). Já jsem mezi tím vyndal leták a nalepil ho. Také se nám povedlo rozmnožit videokazetu se záznamem policejního zásahu proti demonstraci studentů. Vytvořili jsme několik kopií na videorekordéru, který v nemocnici v Táboře sloužil pro záznam vyšetření ultrazvukem. Jednu kopii jsem pak pronesl skrz vrátnici v Kovosvitu v Sezimově Ústí, kde pracovali lidé, kteří tehdy videorekordéry již měli, protože si je přivezli ze zahraničních montáží, a záznam se tak šířil dál. Dá se říct, že kopírování tehdy zapříčinilo změnu společenského zřízení. Vůbec se tedy nedivím, že kopírování chtějí politici zakázat.

Po letech mám pocit, že jsme revoluci nedotáhli, že se někde stala chyba, a to je moje motivace, pokusit se nyní věci napravit. V roce 2014 jsem kandidoval v komunálních volbách a byl jsem zvolen za zastupitele v Soběslavi. Tato událost velmi změnila můj život, takže teď kromě své práce dělám také zastupitele za 1150 Kč hrubého měsíčně. Není to lehké, ale politika není pro slabochy.

Translate »