Slovo svoboda je snad nejdiskutovanější termín všech dob. Definovat, co se tím míní, má nepochybně víc vysvětlení a názorů na svém kontě než jakékoliv jiné slovo.

Nalézti přesnou definici bude naprosto nemožné, neboť to není ani veličina, která by se mohla změřit či zvážit nebo dokonce zaevidovat. Je to chiméra, pod kterou si každý jedinec představuje něco jiného i navzdory tomu, že na některých svobodách se shodnou i skupiny lidí, např. svoboda vyznání.

Všeobecnou tendencí je považovat za svobodu určitou normu chování obecně přijatou, i když nějakou mírou regulovanou. Třeba zákonem. Obecně platí, že čím vyspělejší společnost, tím méně svobod. Klasickým příkladem jsou USA. Kdybych měl srovnat míru svobody v naší zemi s tou v USA, pak musím prohlásit, že máme  v této zemi více svobody než mají Američané, a proto nechápu, proč by nám měli Spojené státy být příkladem. Zdravá Masarykovská demokracie by nám určitě mohla stačit na dlouhá léta dopředu. Stačila by jen lepší výuka ve školách a více politiků demokratů. Ne všechno je třeba okopírovat u sousedů tak, jak to dnes děláme, ale je potřeba nechat také prostor pro naše myslitele a jejich nápady. Obecný lid pak snadno oddělí zrno od plev, i když to není právě vědecký přístup.

Kdybych měl odpovědět na otázku o pocitu býti svobodný, tak tomuto stavu vědomí jsem byl nejblíže na své plachetnici uprostřed Atlantického oceánu v mezinárodních vodách stovky mil od pevniny.  Tam nejsou ani úplatní celníci či drzí policisté,  ani pokladní, která vás okrade v samoobsluze nebo číšník v kavárně. Není tam ani Muezzin, který by mě přesvědčoval o neomylnosti Allahově a o tom, že já jsem jen křesťanský pes a je třeba mi podříznout hrdlo.

Tato ve skutečnosti malá svoboda je ovšem vykoupena tvrdou dlouholetou prací  a nejhorší na tom je, že stáří připraví člověka i o vzpomínku na ten pocit svobody.

Tady v naší vlasti jsou nejsvobodnější lidé, kteří nic nevlastní a nemají mnohdy kam hlavu složit.

Mohou vlastně všechno a nic, a bude jich čím dál víc.

Váš Václav Valdo Melcer