Volíte strany nebo křížkujete bez ohledu na to, ve kterém sloupečku vaši oblíbení kandidáti jsou? A víte, jak se vlastně sčítají hlasy ve volbách a koho tedy volíte ve skutečnosti? Nezasvěceným by se mohlo zdát, že sloupec, do kterého jsou kandidáti zařazeni nemá valný význam, opak je však pravdou.

Někteří z kandidátů se sice skutečně zajímají o místní politiku a chtějí zlepšit život ve městě (to jsou obvykle ti na předních pozicích). Kromě nich zde ale nepochybně najdete i řadu lidí, kteří se v této oblasti právě moc angažovat nechtějí a byli prostě jen přemluveni, aby “se tam nechali napsat” (to jsou obvykle ti na zadních místech), protože pak získá dotyčná strana více hlasů, než kdyby jejich pozice byla prázdná. A tak několik měsíců před volbami začíná  lov na různé známé osobnosti města (lékaře, učitele nebo ředitele různých firem či institucí) s dotazem „Nechtěl/a byste za nás kandidovat?“. Jednotlivé strany se snaží sehnat na svůj seznam co nejvíce takových lidí a umístit je na střední nebo zadní pozice své kandidátky s tím, že je přece voliči znají, a proto je budou volit a upřednostňovat před jinými (neznámými) tvářemi.

Kroužkovat nebo volit stranu?

Faktem je, že v první řadě jdou hlasy voličů dané volební straně (proto se takto uvažující strany snaží těchto těchto známých osob ulovit co nejvíce) a teprve poté, co se poměrem hlasů určí, kolik která strana získá křesel, se vyhodnocuje počet hlasů mezi jednotlivými kandidáty v rámci strany. Na to, aby někdo ze zadních pozic „přeskočil“ nahoru, nestačí jen jeden hlas navíc, musí jich být hned o 10% více, než je průměr ve straně (což se stává poměrně zřídka), takže křesla obvykle získají osoby z předních pozic kandidátky. Jinými slovy – strana, která bude v lovu známých osobností úspěšnější, bude úspěšnější i ve volbách. Je to ale takhle správně?

Není. Jak tedy volit? Jednoduše – prostudujte si programy jednotlivých kandidujících subjektů, vyberte si stranu, jejíž program je vám nejbližší a tu volte jako celek. Důležité je, že pod slovem program by se měly skrývat konkrétní body a ne jen obecné univerzální fráze (něco jako „podpora školství, kultury, sportu“), kterými se nic nezkazí. Za čtyři roky, které jsem strávila ve funkci zastupitelky města, jsem potkala velké množství lidí, kteří byli ochotni trávit svůj volný čas prací pro město – jen tak, bez nároku na odměnu. Do funkce však zvoleni nebyli, protože je prostě nezná dost lidí. Není to škoda? Neměli by v zastupitelstvu příští volební období sedět právě oni?