Pod slovem pirát si lidé většinou nevybaví někoho, kdo dobře rozumí moderním technologiím, kdo brání jejich zneužití proti občanům a snaží se zajistit sobě i druhým svobodný přístup k informacím. Vybaví si spíše usilování o svobodné sdílení a kopírování autorských děl, které se pejorativně nazývá pirátské kopírování. Tuto snahu není jednoduché rychle zhodnotit. O tom, zda je to činnost prospěšná nebo škodlivá se vedou ostré diskuze a názory se značně rozcházejí.
Pirátská strana považuje „ochranu autorských práv“ spíše za termín propagandy zábavního průmyslu. Za něco, co výstižněji charakterizuje označení “kopírovací monopol”. Vysvětluje, že autorský zákon v současném pojetí více chrání vydavatele a výrobce, než autory a umělce. Současné nastavení autorského i patentového práva vede bohužel k degradaci kreativní produkce. Generuje peníze pouze pro jednu úzkou skupinu podnikatelů, kteří sice do kreativní produkce investují, avšak tyto investice kvalitu nepřináší. Volné šíření informací naproti tomu podporuje rozvoj informační společnosti. Pokud jde o legálnost takové činnosti, tedy o soulad s platným právním předpisem, poznamenejme, že kopírování autorského díla ať uměleckého či vědeckého pro vlastní potřebu legální je. Legálně dnes lze i sdílet díla, která jsou vydána pod vhodnou licencí. Taková je například licence Creative Commons. I proto piráti doporučují ve veřejných institucích více používat svobodný software.
Ochranné organizace “autorského práva” se na druhé straně snaží generovat stále více poplatků a omezení a iniciovat další zpřísnění zákona. Poukazují na to, že autor se svých majetkových práv k dílu nemůže vzdát a proto je třeba jeho jménem vymáhat poplatky i proti jeho vůli. Peníze z veřejnoprávní regulace tak vybírá soukromoprávní organizace. Důsledkem jsou například i vysoké minimální ceny vstupenek, které jistě nepřispívají ke zvýšení návštěvnosti kin. Celosvětově je tato snaha rozporována. Mezi úspěchy Pirátů patří například odmítnutí novely autorského zákona z dílny OSA a Dillia a zastavení kontroverzní dohody ACTA (Obchodní dohoda proti padělatelství).
Ještě podivnějším projevem “autorské ochrany” je jakási presumpce viny, kdy se předpokládá, že všichni, kdo používají výpočetní techniku dnes a denně kopírují autorská díla. Jak jinak lze vyložit to, že autorská odměna je předem ve značné míře zahrnuta do ceny všech nosičů DVD a CD, je zahrnuta do ceny tiskáren či kopírek a ještě se u veřejných center zvyšuje podle počtu kopírovaných listů. Tím vzniká situace, kdy “autorské odměny” jsou z kopírování i neautorského díla (například zálohy účetnictví) zaplaceny předem a pouze nikdo neví, jak je rozdělit autorům. Stávají se tak jakousi neadresnou daní a vzbuzují dojem, že veškeré kopírování autorských děl je legální. Nelze přece platit dvakrát totéž.
V době rozvoje digitální techniky, v době velkého rozšíření zapisovacích mechanik DVD, v době zvětšujícího se podílu svobodného software i v době elektronických knih, či svobodné hudby je třeba najít zásadně jiný model ochrany autorských práv tak, aby autorské dílo co nejvíce sloužilo veřejnosti. V právním státě nelze příjmy konkrétní zájmové skupiny garantovat zvláštním zákonem. Sdílení informací je základním lidským právem a lze jej omezit, jen pokud to prospěje veřejnosti rozšířením výběru a zlepšením dostupnosti. Je třeba obnovit rovnováhu mezi potřebami autorů, právem veřejnosti na svobodu projevu a výplatou autorskoprávních právníků.
Nicméně tento krátký úvod do problematiky není tématem pro komunální volby. Je to spíše otázka k zamyšlení a snad cesta k pochopení “pirátského” přístupu. Každá paralela trochu kulhá. Již ve středověku se vyučovalo sedm svobodných umění. Bude umění znovu svobodné?
Přečtěte si další názory. Co si si o myslí samotní autoři, právníci i vydavatelé:
Autorská práva a globalizace ve věku počítačových sítí
Co si myslí samotní autoři?
Bitva o autorské právo v digitální éře
Apologie pirátství
Pirátské dvanáctero
+ mnoho dalších názorů