Historie Molíkovy vily očima majitele

Všichni známe pohled na již desetiletí rozpadající se a vyhořelou Molíkovu vilu (nazývanou také Červinkova vila) naproti městské knihovně. Její neudržovaná zahrada připomíná spíše džungli. Většina Soběslaváků však nezná historii, kdy neschopnost se domluvit a možná i touha po majetku jiných lidí zapříčinila její současný stav.  

“Náš rodinný dům nechal postavit můj praděda Vojtěch Červinka v roce 1914 na tehdejším okraji Soběslavi. Zahrada domu tenkrát sahala až k hlavní silnici, která ovšem v té době ještě neexistovala (byla postavena až v době druhé světové války jako obchvat města).

V 50. letech 20. století se mým předkům podařilo náš dům zachránit před zestátněním, avšak z důvodu bytové nouze dostali úředně přikázáno ubytovat v našem domě cizí nájemníky, kterých se zde vystřídalo několik. K částečnému zestátnění došlo až v 70. letech, kdy nám nejprve zabrali celou zadní zahradu, vykáceli asi 140 ovocných stromů a místo nich postavili současné sídliště v Družstevní ulici.

Dědické spory o vilu

Když v roce 1990 zemřela moje matka Miloslava Molíková, následoval dědický spor mezi mnou a mým bratrem Pavlem.  Trval až do roku 1994, kdy jsem se stal majitelem podílu po mé matce. Část domu však ještě vlastnila její sestra a moje teta Zdena Černušáková. Ta zemřela v roce 2004 a její podíl měl připadnout jejímu synovi Zdeňkovi. Ten o spoluvlastnictví domu v Soběslavi neměl zájem. Když jsem se dozvěděl, že je stejně jako já vystaven nátlaku, aby svůj podíl prodal, kontaktoval jsem ho a odkoupil jeho podíl. Stal jsem se tak jediným majitelem našeho rodinného domu v Soběslavi.

Nátlak a vyhrožování

Po roce 1990 na mne byl soustavně činěn nátlak, abych dům prodal. Začalo to častým vykrádáním domu. Brzy bylo zřejmé, že hlavním cílem těchto vloupání není něco ukrást, ale zastrašovat mě. Zloději například nejprve vykradli jednu místnost a všechny ostatní nechali nedotčené, teprve podruhé se zaměřili na další místnost. Někdy ukradené věci zase vraceli tak, že je házeli do schránky na dopisy, třeba každý týden jednu knížku. Časté byly také jiné, všeobecně srozumitelné formy zastrašování jako třeba zvířecí lebka položená na okenní římse nebo kanystr s benzínem a odšroubovaným víčkem postavený před vchodem do domu. Přitom téměř každý týden za mnou chodil někdo, kdo tvrdil, že slyšel, že prodáváme dům, a rád by jej koupil. Na můj dotaz, odkud má tuto nepravdivou informaci, jsem vícekrát slyšel odpověď, že mu to řekli na městském úřadě.

V naší vlasti by se našlo více případů, kdy lidé po mnohokrát opakovaném vloupání raději svoji nemovitost prodali, než aby se s ní dále trápili. Na mě to ale neplatilo, a tak přišlo na řadu přímé vyhrožování zabitím. Vyhrožovali mi písemnými vzkazy vhozenými do schránky na dopisy a zastrkovanými do vrátek z ulice a do domovních dveří. I to jsem vydržel asi tři roky, kdy jsem v Soběslavi pobýval každý týden. Po roce 1997 jsem ale už jezdil domů jen velmi málo.

Návštěva městského úřadu

V roce 2013 mi z Městského úřadu v Soběslavi přišel dopis s výzvou, abych zajistil údržbu domu a pořádek v něm a v jeho okolí. Po obdržení této výzvy jsem se dostavil na městský úřad, abych zjistil podrobnosti o tom, co ode mě požadují. Přijel jsem tam dne 9. září 2013. Úřednice mi sdělila, že mi hrozí vysoká pokuta a že bych měl dům prodat. Na to jsem jí odpověděl, že ho chci opravit a bydlet v něm. Nebylo těžké si domyslet, co bude následovat. Zbývalo totiž jen zapálení domu nebo moje zabití. A netrvalo to ani příliš dlouho. Dne 18. října 2013 mi telefonátem do mého pražského zaměstnání policista ze Soběslavi oznámil, že náš rodinný dům vyhořel.

Desetiletí práce a úsilí mých předků skončilo v troskách. V současné době šetřím na opravu vily a rád bych její stav zlepšil jak jen to bude možné. Jednou se chci do našeho rodinného domu vrátit. Nevzdávám to.”

Celou historii najdete na http://nasdum.petrmolik.cz/nasdum.htm

RNDr. Petr Molík, CSc.

11 komentářů u „Historie Molíkovy vily očima majitele“

  1. Škoda, že jste tu krásnou vilu neopravil hned jak o to začala prosit. Konspirační teorie o mafii z úřadu je směšná. Zájemci o koupi vás kontaktovali právě kvůli chátrajicimu stavu, kdy bylo zřejmé, že o vilu naprosto nedbáte a nemáte o její údržbu, ani užívání zájem. Chcete našetřit na opravu? Chcete ji pak nechat opravit? Teprve teď? Z nádherné vily se stal strašák a viníkem jste v mých očích vy.

    1. Já tomu věřím, někdo na to měl zálusk ze shora a pan starosta o něm bych radši ani nemluvil. Hned za Soběslaví v roce cca 90 jsme koupili 3000m2 čtverečních a taky měl někdo zálusk od té doby přes všechna vyběhaná povolení se stavební úřad chová jak prase než pochopili, že nás nevyženou, bohužel dodnes se tam nesměla postavit ani chata a nezlomili nás. Takže Soběslav a jejich úřady se nestydím říct jsou dobytek.

  2. Proc az nyni,kdyz kandidujete do Zastupitelstva mesta se zajimate o svou vilu,kterou jste nechaval leta chatrat a ani jste ji nezabezpecil proti vniknuti cizich osob?Vase vyjadreni se mi jevi jako populisticke a smyslene.Ted uz se neobhajite.

  3. Fantazie pana Molíka je opravdu velká. Měl ji i pan Andersen, ale ten psal pohádky pro děti.

  4. Pana Molíka jsem kontaktoval asi před rokem, protože mi jeho příběh nápadně připomínal to, co se začalo dít před časem i mé rodině. Chtěl jsem se s ním poradit.

    Jak jsem ho poznal, je to slušný a hodný člověk, proto jsem ho požádal, zda by nepodpořil kandidátku Pirátů pro Soběslav. Dohodli jsme se, že bude na posledním místě, protože ač má v Soběslavi trvalé bydliště a chce se do Soběslavi vrátit, tak zde z pochopitelných důvodů nebydlí.

    Před časem by mi asi také přišly některé informace z článku jako konspirační teorie. Dnes se na celou věc dívám jinak. Upřímně řečeno, tolik nenávisti, kolik je obsaženo v postech zde, jsem nečekal. Chci se zeptat lidí, kteří je napsali. Co víte o případných kupcích vily? Proč si myslíte, že se má pan Molík obhajovat? Proč hovoříte o fantazii? V článku jsou přeci pouze konstatována fakta i když emotivně podaná člověkem, který je prožil.

  5. Podle mého názoru je Pan Molík človek značně nepraktický. V době, kdy vlastnil pouze část domu, věřil, že dům před vandaly dokáží ochránit mocencké orgány státu a města. Věřil, že když mu byla při výstavbě sídliště zbořena zeď kolem zahrady, bude někdo udržovat plot, kterým byla nahrazena. Pan Molík chtěl udržet rodinný majetek. Bohužel to nedokázal a nikdo jsme mu nepomohli. A nepomohlo mu ani město.

  6. Keci keci keci.Magor si necha spadnout dum na hlavu.Je to ostuda.Jeste mimozemstany at do toho zapoji.

  7. Dobrý den,
    názory a tvrzení pana Krále mě nutí reagovat. Bylo to právě město a osobně místostarosta města, který zajistil panu Molíkovi firmu, která byla ochotna mu jeho objekt zabezpečit. Samozřejmě na jeho náklady. Město nabízelo panu Molíkovi pomoc několikrát a to i v době, kdy byl pouze spoluvlastník objektu. Po požáru nabídlo statika, zajistilo mu ořez zeleně, která přerůstala na okolní pozemky. Že pan Molík odmítal pomocnou ruku po dlouhá léta, až objekt dopadl tak jak vypadá dnes, je čistě jeho vina.

  8. Když odhlédneme od konspirativních teorií byla situace taková, že pan Molík bydlel v Praze a prázdná vila, jejíž byl spoluvlastníkem a nyní vlastníkem, byla soustavně a dlouhodobě vykrádána. Pan Molík není Rambo a nedokázal by se lupičům přímo postavit. Opakovaně hlásil vykrádání na policii. Bezvýsledně. Proti odhodlaným zlodějům žádné zámky či jiné zabezpečení nepomůže. Není mě proto jasné, jak konkrétně mohl pan Molík sám vykrádání účinně čelit.

    Protože z vily zmizelo téměř veškeré vnitřní vybavení včetně nábytku a například i celé litinové zábradlí, nemohlo vykrádání probíhat tak, aby si nikdo ničeho nevšiml. Jistě mnoho lidí vědělo, že dům se vykrádá. Žádné informace však nevedly k odhalení a potrestání pachatelů. Proto situaci vidím jako selhání nejen pana Molíka, ale i příslušných orgánů.

    Pokud se nepletu, nabízená pomoc města směřovala většinou k radám, aby dům prodal. To jsme mu asi radili všichni. Takovou radu však pan Molík za pomoc nepovažoval a nemohl přijmout. Chtěl dům prostě udržet a očekával od policie, že pachatele dopadne a devastování domu ustane.

    Situace se však vyhrotila. Následnou pomoc města po požáru, za až takovou pomoc nepovažuji. Nabídka statika, či ořezání zeleně nic neřešilo. Měl jsem možnost si spáleniště prohlédnout se stavařem a připadalo nám, že dům se za dostupné prostředky pana Molíka zachránit nedá. Tehdejší odhad opravy byl cca sedm milionů Kč. Proto mě překvapilo, že bylo nařízeno zabezpečení objektu, ačkoliv bylo zřejmé, že zabezpečení nebude trvalým řešením, pouze panu Molíkovi odčerpá finanční prostředky. Tak jako tak, bude nakonec pravděpodobně vydán demoliční výměr a kauza Molíkova vila bude navždy uzavřena. Pouze v některých z nás zůstane lítost a trochu i pocit viny z toho, že jsme nepomohli vilu zachránit..

  9. i já jsem pronásledován pro projevenou podporu pirátské strany, přesáhlo to kriminální hranici snaží se mě totálně zlikvidovat, nejsem žádná padavka, ale musím se zamykat. v.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..