Pan Ing. Jindřich Bláha, starosta města Soběslavi, na stránkách Hlásky 2015/11 píše, jak je smutné, když zastupitel města neví, kde si má opatřit důležité informace. Bylo by to smutné, kdyby nešlo o něco jiného, o jednoduchý přístup k informacím pro běžného občana. Pro právní řád České republiky je charakteristický princip publicity veřejné správy, který znamená, že občané mají právní nárok na přístup k informacím o činnosti veřejné správy a orgány veřejné správy mají tomu odpovídající povinnost občany o své činnosti řádně informovat. Řádně, tedy pravdivě a co nejjednodušeji pro občana. Právo na informace je jednou ze záruk zákonnosti ve veřejné správě. Smutné proto je, že samospráva v Soběslavi nevyvíjí větší tlak na dodržování zákonů a na dobrovolné zveřejňování všeho, co není dle zákona utajeno. Smutné je, že se Soběslav nepřidala k městům používajícím například transparentní účty, či k městům dobrovolně zveřejňujícím všechny smlouvy.
Je pravda, že se v letošním roce situace ve zveřejňování povinných informací trochu zlepšila. Po mé urgenci začalo město na internetu zveřejňovat platný rozpočet včetně jeho změn, tak jak to vyžaduje vyhláška 442/2006 Sb., poprvé po 9 letech její platnosti! Ovšem zákon o svobodném přístupu k informacím neplatí jen pro město, ale i pro všechny městem ovládané organizace. I za ně samospráva odpovídá. Chtěl bych si někdy na internetu přečíst víc, než: “Rada města bere na vědomí zprávu o hospodaření Kulturního domu předloženou Mgr. Petrem Valešem a schvaluje rozpočet v předloženém znění.” Co se asi dozvěděl občan o povinně zveřejňovaném rozpočtu z veřejnosti nepředloženého znění? Komu prospívá tyto dokumenty nezveřejnit s možností dálkového přístupu, tak jak to vyžaduje vyhláška? Škoda, že kontrolní výbor ještě nenapadlo plnění zákona 106/1999 Sb. a související vyhlášky kontrolovat. Jistě by se přišlo na to, že prohlášení pana starosty o tom, že všechny povinné informace jsou zveřejňovány zákonným způsobem, je nadnesené.
Možnost veřejné kontroly je potřeba neustále posilovat. V mnohých případech je vhodné zveřejňovat víc, než nařizují zákony. To, že například zákon o zveřejňování smluv byl dlouho připravován, přece nebránilo tomu, aby město i jeho organizace zveřejnily všechny smlouvy dobrovolně. To, že ještě není zákon, který nařizuje veřejným institucím zveřejňovat pohyby na účtech, neznamená, že by je zveřejňovat neměly. Mnohá města již účty, do kterých banka umožňuje veřejnosti nahlížet, používají. Nic to nestojí. Jen ochotu řádně informovat veřejnost. Bude Soběslav ta poslední?
Petr Král
PS Tento článek jsem v listopadu zaslal redakci Hlásky. Došla odpověď, že “...Váš příspěvek společně s odpovědí přísl. odboru MěÚ plánujeme zařadit do vydání Hlásky 1/2016...” Protože mezitím byl schválen zákon “O zveřejňování smluv”, drobně jsem upravil formulaci posledního odstavce a 8.12. jsem článek redakci zaslal znovu. Zatím bez odpovědi. Z kuloárů se dovídám, že článek nebyl schválen, protože byl považován za odpověď na odpověď pana starosty, což tiskový zákon nedovoluje. Tak ovšem myšlen nebyl. Netýkal se původního problému, jen byl inspirován jednou z vět pana starosty. Příspěvek nastoloval nové téma. Připomínám, že nedávno pan Ctibor v Hlásce obvinil pana Kákonu, že chtěl vyplavit město. Odpověděl jsem za pana Kákonu vysvětlením, jak protipovodňová opatření fungují a naopak jsem ocenil, že pan Kákona zachraňoval majetek sousedů. Patrně v rozporu s tiskovým zákonem Hláska uveřejnila další reakci pana Ctibora. Tiskový zákon se tedy v Soběslavi uplatňuje striktně jen pro některé.