Archiv štítku: životní prostředí

Pojďte to tam hodit aneb všechno není odpad

Podle titulku by se mohlo zdát, že půjde o volby, ale tentokrát se podíváme kousek vedle, tedy na odpadky. Pokud otevřete po týdnu popelnici, většinou neuvidíte na dno. A to by mohl být v budoucnu problém. Naštěstí se všechno dá řešit, chce to jen trochu snahy od občanů, ale i od města a státu.

Nejlepší odpad je ten, který nevznikne

Nejlepší variantou je odpady nevytvářet. Říká se tomu “Zero Waste” nebo hezky česky “bez obalu”. Už dnes existují obchody, ve kterých si nakoupíte potraviny nebo drogerii do vlastních nebo recyklovatelných obalů. Pokud vám tento způsob přijde hodně nekonvenční a možná i trochu zvláštní, můžete takhle zkusit nakoupit i v Soběslavi. Přinesete si svojí sklenici, natočíte mléko z automatu a ušetříte jednu krabici nebo plastovou láhev. Navíc podpoříte místního zemědělce.

Pokračování textu Pojďte to tam hodit aneb všechno není odpad

Odpověď tajemníka úřadu na otázky zastupitele ohledně Nového rybníka

Podle všeho zastupitelé v minulém roce hlasovali o jiném projektu, než podle kterého se nyní odbahnění realizuje.

Projekt hovoří jasně:

  1. „Staveniště nebude oplocováno, v období použití většího množství techniky se doporučuje staveniště hlídat.“
  2. „Na hrázi rybníka nejsou náletové dřeviny a křoviny určené ke kácení.“
  3. „Zábor zemědělského půdního fondu a lesního půdního fondu nebude.“
  4. „Termín každé etapy prací při vypuštěném rybníku bude pouze 1 měsíc !!!!!!!“

S těmito podmínkami realizaci vysoutěžila firma HYDRO & KOV s.r.o. Třeboň za 28 888 888 Kč bez DPH. Není tedy pravdou, že požadavek na realizaci odbahnění v době 31 dnů se objevil až dodatečně. Doufám, že bude dodržena alespoň vysoutěžená cena.

Zde přikládám odpověď tajemníka úřadu ohledně odbahnění:

Pokračování textu Odpověď tajemníka úřadu na otázky zastupitele ohledně Nového rybníka

Velké nesnáze v malém městě-kontejnery


Určitě to znáte. Tašky s recyklovaným odpadem jsou plné a nastává ta velká událost, jít odpad zrecyklovat. Pyšně, že se chováte odpovědně, si vykračujete o několik bloků dál ke kontejnerům. Jenže ouha, kontejner je plný! No, nevadí, kousek si popojdeme. Sice nálada už trochu klesla, ale nový kontejner na obzoru. Plnou tašku se snažíte nacpat do malého otvoru, což samozřejmě nejde. A tak po kouskách postupně plníte kontejner. „Větší otvory by byly lepší“, říkáte si.
A co z toho vyplývá? Občas je dobré se před nákupem nějaké věci, zde konkrétně kontejneru, podívat do okolních měst nebo dokonce použít internet, jestli se nenajde řešení, které bude vyhovovat nejen městu, ale hlavně lidem, kteří tu žijí.

Stromy a město 2.část

(pokračování minulého příspěvku)

A tak tedy lidé hledejte ve svém okolí, kde by mohly stromy růst. Místa, kam se budete na jaře rádi chodit dívat na zelené koruny rozkvetlých stromů, kam půjdete zchladit horké hlavy za letního žáru. Místa, kde  barevné listí zahraje ve větru na struny podzimu a kde zimní čas vám dá možnost vzít spadlé větve stromů k všestranné potřebě.

Karel Čapek uzavírá stejnojmenný fejeton těmito slovy: „A kdybychom s tím opravdu začali, mohli bychom to udělat ještě nějak jinak. Protože stromy rostou pomalu, měli bychom je spojit s něčím, co samo roste a co se dočká zelených hájů budoucnosti; měli bychom je spojit s dětmi. Každý hájek i každá alej by měly být založeny a zasazeny dětmi, aby příští mužové a ženy měli nějaký osobní a skoro vlastnický vztah k stromům, jež pomáhali zasadit. Hleďte, snad je to trochu indiánská fantasie; ale každá škola by mohla mít svůj druh stromu, který by sázela a pěstila. Mohla by být škola akátová a škola javorová; z jedné školy by vycházeli uctívači břízek a z druhé uctívači smrků; vypadá to drobet pohansky, ale jaksi by se tím prohloubil intimní poměr k přírodě. Nebo ještě jinak: řekněme, že by obřad sázení konaly děti desetileté; i sázely by se jednoho roku jen břízky; příštího roku by nastoupil ročník jedlový a za rok ročník lipový nebo akátový. Ale ať byste to vymysleli jakkoliv, mohli byste jednou ranou provést několik drobných věcí: posvětit život dětí světskou slavností, živě vyjádřit jejich solidaritu s přírodou i městem a přitom skutečně dostat do země každého roku pár set nebo pár tisíc pěkných živých stromků. A nestálo by to ani tak mnoho peněz; spíš by tu šlo o dobrou vůli než o peníze. Hledá se dobrá vůle.“

Recykluji, recykluješ, recyklujeme

Lidé se rozdělují do třech skupin. První jsou optimisté, co recyklují, i když kontejnery jsou daleko a hledají i poslední skulinku, kam nacpou svůj roztříděný odpad (do té skupiny patřím asi i já).

Druhá skupina jsou lenoši, Ti mají před vchodem žluté, zelené a další krabice, ale co, jednodušší je ty PETky hodit rovnou do koše, v horším případě do příkopu u cesty. Tahle skupina svůj postoj asi nezmění.

Pokračování textu Recykluji, recykluješ, recyklujeme

Stromy a město 1.část

My lidé jsme tvorové společenští. Žijeme ve společném prostoru, na planetě Zemi, v srdci Evropy, v rodném kraji, v obci. Spolu s námi tady žijí stromy. Byly tady dávno předtím, než kmeny předků přišly k břehům Lužnice založit první sídla. Tehdy hluboké hvozdy ukrývaly ve stínu stromů prameny studánek, tak osvěžujících v parném letním dni. V chladné letní noci stromy ohřívali okolí a v zimě ho chránili před krutými mrazy. Jarní povětří bylo plné voňavých květů a bzučících včel, které byly zárukou hojnosti plodů na podzim.

Pokračování textu Stromy a město 1.část